Původní recept
Svítek, sekanice, ale také jeřábek. To jsou regionální názvy velikonoční nádivky. Proč ji známe také pod pojmem hlavička? V dřívějších dobách se do směsi přidávaly kousky masa z telecí hlavy, odtud tedy nádivka získala své označení. Původní receptura je však odlišná od dnešní podoby. Hlavními ingrediencemi bylo mléko a krupice, ze kterých se uvařila hustá kaše, přimíchalo se vejce, kousky nakrájeného či natrhaného masa (kůzlečí či telecí) a chybět nesměly ani čerstvě vyrostlé zelené bylinky. V nádivce se tedy neobjevilo žádné pečivo.
Tradice uváděla, že by se nádivka měla skládat ze tří druhů masa. Hojně se přidávaly mladé kopřivy a nechyběla ani rostlina zvaná vopenec, kunrtálek či kočičí tlapa. Jedná se o popenec, vytrvalou bylinky s chutnou natí, která vyrůstá v březnu, dosahuje délky až 40 centimetrů, má fialově modré květy podobné hluchavce. Naše prababičky ji přidávaly i do salátů, míchaných vajíček nebo jako koření do polévek.
Nádivka jako samostatný chod
V gastronomii se nádivky prosadily na počátku 16. století na anglickém dvoře za vlády Tudorovců. Nadívání se stalo módním výstřelkem i na francouzském dvoře, kde se stalo také symbolem luxusu a prezentace moci. Zářným příkladem je labuť nadívaná holoubětem, ve kterém byl ukrytý živý slavík.
Každá evropská kuchyně pojala nadívání svým vlastním způsobem. Angličané přišli s recepty na nadívané skopové, telecí, kachní či krocaní maso, vídeňský dvůr nedal dopustit na nádivku s omáčkou, český i bavorský strávník si pochutnával na kořeněných nádivkách se smetanou, žampiony i česnekem. Později se nádivka stala samostatným pokrmem, ve kterém se objevovalo maso, bylinky a vejce. Až v 19. století se začaly přidávat také housky a další druhy pečiva. Ze dvorů, zámků a panství se nádivka dostala mezi obyčejný lid, který si na ní s chutí pochutnal a přidával dostupné suroviny podle chuti.
Co v nádivce nesmí chybět
Dnešní velikonoční nádivka zpravidla obsahuje uzené maso, pečivo, vejce, kopřivy a další suroviny dle chuti strávníků. Vytvořená směs se poté zapeče v předehřáté troubě. Pokud nemáte možnost použít mladé kopřivy, sáhněte po čerstvé petrželce, libečku, pažitce či celerové nati. Parádu udělá také řeřicha, sedmikrásky nebo listový špenát. Pečivo by mělo být alespoň den staré, kromě housky či rohlíku můžete zpracovat toustový chléb, bagetu, setkat se můžete i s nádivkou připravenou z chleba.
Pečivo nakrájejte na kostičky a osmažte na másle, získá výraznější chuť a nádivku krásně provoní. Pro nadýchanou konzistenci vyšlehejte bílky, které přidejte do směsi jako poslední. Kromě uzeného masa se do nádivky hodí jehněčí, skopové, telecí, králičí i kůzlečí. V dřívějších dobách se nádivka pekla na Bílou sobotu, poslední desetiletí si na ní pochutnáváme v neděli na Hod velikonoční i na Velikonoční pondělí.
Velikonoční hlavička v moderním pojetí
Směs vajec, pečiva, bylinek a případně také masa je velice všestranná, a tak není divu, že se dnes můžeme setkat s několika moderními úpravami. Velice rychlá, vzhledově zajímavá a chuťově stále tradiční je úprava využívající muffinové košíčky. Recept na muffiny nemusíte nijak zvlášť předělávat oproti tradiční verzi, stačí jen místo pečiva přidat mouku s kypřícím práškem a za 20 minut je upečeno.
