Pavel Berky sice loňskou řadu soutěže MasterChef nevyhrál, ale pro velkou část diváků byl jasným favoritem. Svou účast dokázal po soutěži dobře zúročit, vloni mu vyšla kuchařka, má svůj vlastní pořad o vaření a už teď tuší, že se letos opět nezastaví.
Kdo vás přivedl k vaření? Byli to rodiče?
Určitě! Doma se vařilo neustále. Máma i táta jsou v tom velice dobří. Pamatuji si třeba na čerstvé chlebové placky tzv. bokeli, které se pekly na starém sporáku přímo na plotně nebo párance s česnekem.
Bokeli jste myslím vařil i v MasterChefovi, ten díl zaměřený na romskou kuchyni diváky hodně zajímal. V čem se podle vás liší od klasické české nebo slovenské?
Jsou si velice podobné. Romská kuchyně, tak jako ta česká nebo slovenská, vychází z jednoduchosti. Všechny recepty se skládají z minima surovin. Nejčastěji je to mouka, brambory nebo zelí.
Jednou jsem byla v romské restauraci v Krumlově a musím říct, že lepší guláš jsem ještě neměla. Není v tom nějaký trik? Navíc se mi hrozně líbila ta atmosféra, uvnitř poletovaly děti, občas někdo něco zazpíval, přišlo mi, že lidi jsou si tam tak nějak blíž...
Samozřejmě, že v tom je trik! Ale nehledejme ho v samotném receptu. Ono je ve výsledku jedno, jestli tam dáte o padesát gramů více toho nebo tamtoho. Jak sama vzpomínáte, atmosféra v té restauraci byla velice příjemná, a to je myslím ten klíč. Když jídlo jíme v příjemném prostředí a kolem nás je skvělá společnost, tak nám chutná více. To je na tom to nejhezčí.
Podobně to asi funguje třeba s jídlem od babiček...
No jasně! Dnes by kdekdo udělal třeba lepší povidlové buchty, ale stejně pořád budeme vzpomínat na ty od babičky, které se nám zdají nejlepší. Ale je to o tom, že babička je pro nás připravovala s láskou. To vše si pamatujeme a rádi na to vzpomínáme. Jídlo je alespoň pro mě hodně o pocitech, až potom přichází chuť. A myslím, že to tak má hodně lidí, aniž by si to třeba i uvědomovali.
Přijdete mi jako velmi citlivý člověk a v soutěži jste často plakal nebo jste měl na krajíčku. Bylo to kamerami, stresem nebo jste takový i mimo záběr?
To je pěkná otázka, protože když jsem se nad tím před nějakou dobou sám zamýšlel, zjistil jsem, že to vypětí a stres hrálo v tomto případě velkou roli. Já jsem emotivní člověk, to každopádně, ale je pravda, že ty kamery udělaly svoje. A viděl jsem to i u některých jiných soutěžících. To intenzivní natáčení, odloučení od rodin a neustálý stres a napětí z vás zaručeně vydoluje i ty nejhlubší emoce.
Nebál jste se před začátkem soutěže, že schystáte negativní ohlasy? Já jsem byla z reakcí příjemně překvapená...
Bál jsem se, to nemůžu popřít, ale s mým romským původem jsem si už zažil ledasco a věděl jsem, jak lidé dokáží být krutí. O to víc mě pak překvapilo, když byl venku první díl a ty ohlasy byly neskutečně pozitivní. Sám jsem nevěřil vlastním očím. Je krásné vidět, kam jsme se posunuli a že jsme se začali vnímat a posuzovat na základě toho, co umíme a jak se chováme.
Znamená to, že vše spěje k lepšímu?
Mohlo by se tak zdát. Ale k ideálu to přece jenom má ještě daleko.
Jak obecně snášíte kritiku?
Jak u čeho (smích). Myslím, že dokážu odhadnout, kdy je kritika na místě a kdy už to s kritikou nemá nic společného a jde spíše o bezvýznamná slova. V horším případě jde o závist nebo nějaký osobní problém s mým původem, orientací či dokonce národností. Co se týče MasterChefa, tam jsem věděl, že přede mnou stojí tři skvělí profesionálové a nebylo by absolutně na místě jejich kritiku nepřijímat.
I přes to, že jste v soutěži se svým kulinářským umem nad ostatními vynikal, vyhrál nakonec Roman. Spousta lidí si myslí, že jste měl soutěž MasterChef vyhrát vy. Vnímal jste ten rozdíl mezi vámi a Romanem také?
Víte, v ten moment, když tam vaříte, nevnímáte moc, co se děje kolem vás. Já ani nevěděl, co Roman nebo kdokoliv jiný vaří. Byl jsem tam sám za sebe a snažil se podat co nejlepší výkon. Jídla jsme mezi sebou nemohli ani ochutnávat, proto nedokážu objektivně hodnotit, kdo byl mezi námi lepší kuchař. Roman je skvělý člověk a výhru jsem mu moc přál.
Komu jste v letošní řadě vlastně fandil?
Byl to Kuba a Besky. Oba mi byli velice sympatičtí. Podle mě právě Besky vynikala svou organizovaností a smyslem pro detail. Myslím, že by to mohla v gastronomii dotáhnout hodně daleko. Budu jí moc fandit v její další cestě.
Kdybyste soutěž vyhrál, otevřel byste si své vysněné bistro? Přece jen, finanční výhra by na začátek malého projektu už stačila...
Určitě ne. Já v gastru pracuji jen velmi krátkou dobu a myslím, že si nedokážu ani představit, co všechno obnáší i malé bistro. Představa je to vždy hezká a věřím, že jednou k tomu možná i dojde, ale otevřít si podnik třeba jen díky tomu, že jsem byl účastníkem soutěže MasterChef, by bylo celkem odvážné. Myslím, že se mám ještě stále co učit a v čem se zlepšovat.
Baví vás vůbec ještě návrhářství?
Navrhování miluju. To je obor, který jsem si v životě vybral, který jsem studoval a vždy bude na prvním místě. Cítím se v něm komfortně a jistě, ale momentálně jsem objevil i jiný svět, a proto šlo navrhování na chvilku stranou. V budoucnu bych rád našel cestu, jak tyto mé dvě vášně propojit a věnovat se oběma naplno.
Kdysi jste řekl, že je pro vás svět módy povrchním prostředím. Nemyslíte si to i o současném gastro světě?
Nevím, zatím jsem neměl možnost prozkoumat tento svět do hloubky. Mě baví, že jídlo je pro lidi mnohem dostupnější a srozumitelnější než móda. Je to mnohem upřímnější odvětví ve smyslu vztahu člověka k přírodě a surovinám. Je určitě jednodušší, a hlavně reálnější si doma vypěstovat třeba mrkev a uvařit si z ní skvělý pokrm než vypěstovat bavlnu, vyrobit z ní materiál a ušít si z něho tričko. To ani nejde. Ne do takové míry, abychom to dělali všichni. U jída to reálné je.
Máte pocit, že lidé jídlu rozumí lépe než módě?
Přijde mi, že lidé poslední dobou více přemýšlejí nad tím, co za suroviny do sebe dávají, ale dle mého názoru stále málo nad tím, s jakými materiály přichází denně do styku jejich pokožka a kdo a za jakých podmínek na oblečení pracoval.
Jaké projekty chystáte do budoucna?
Je toho více. Konečně jsme po téměř roční usilovné práci dokončili a vydali kuchařku, která je nyní v prodeji a na kterou jsem moc pyšný. Takže asi nějaký křest, autogramiády, když to dovolí opatření. Doufám také, že vymyslíme i nějaké skvělé nové díly pořadu Ve dvou se to lépe vaří, který mám od září na Televizi Seznam. No a také bych se rád vrátil i k navrhování, takže připravuji různé projekty i v tomto směru. Teď bych si chvíli rád odpočinul. Poslední dva roky byly šílené a jestli bude i ten letošní, tak potřebuji načerpat síly!
