Monika Menky je česká foodblogerka, která si čtenáře získala svými vyladěnými bezlepkovými recepty.
V dnešní době je bezlepkové stravování velkým trendem. Je to tak i u vás, nebo za tím stojí něco jiného?
Máte pravdu. Aktuálně se jedná o velký trend, který se dotkl každého z nás. Já ale ve skutečnosti nejsem trendy. Mám totiž diagnostikovanou celiakii. Nejedná se o alergii na lepek, kdy mohu pozřít obilninu a buď se mi něco stane, nebo ne, ale opravdu mám vážný zdravotní problém a nedodržováním přísné bezlepkové diety bych si mohla přivodit velmi závažné zdravotní problémy i následky, které za to nestojí.
Jak se vám tedy povedlo se ze dne na den "přeorientovat" na bezlepkové vaření?
Miluji jídlo, ráda vařím, ale po dignóze celiakie (cca před 1,5 rokem) jsem zjistila, že se nemám kde najíst a na internetu skoro žádnou inspiraci nenajdu. Začala jsem tedy ihned vařit a vymýšlet recepty. I jako zkušená kuchařka jsem ze začátku bojovala a zjišťovala jsem, že se vlastně učím vařit znovu od začátku. Mouky byly jiné - nelepily, měly jinou konzistenci i vlastnosti. Už jsme si na sebe ale zvykly a trávíme spolu každý den v kuchyni bez problémů.
Co vám nejvíc chybí v jídelníčku?
Jídelníček mám vážně pestrý. Zvládnu připravit už skoro vše v bezlepkové podobě. Největší problém je pro mě ten, když si nevezmu s sebou jídlo z domu, jedu na dálnici, nebo jdu ráno do práce okolo voňavé pekárny. Nemohu se zastavit a koupit si cokoliv tak jako vy. Největší problém vidím v tom, že musím nad jídlem přemýšlet a nemohu si dát cokoliv, kdekoliv. Ale konečně jsem našla i chleba, který chutná jako chleba, takže jsem nejštastnější na světě.
Kde vznikl nápad na blog?
Měla jsem pár let nevyužitý Instagram a jen občas jsem zveřejnila nějaký recept s fotografií. Pak jsem zjistila, co jsou hashtagy, začala je používat, a díky tomu si mě mohli najít příznivci bezlepkové diety. Začalo mě sledovat více a více lidí, a když jsem se dostala do situace, kdy jsem byla pozvaná na společné vaření se známými foodblogery, zjistila jsem, že nemám nic k sebeprezentaci - kromě Instagramu. To mě limitovalo v tom, abych se někam posunula. A proto jsem k Instragramu zhruba před dvěma týdny přidala i blog, na kterém pracuji.
Každopádně vznik Celiaxmoni byla vlastně náhoda. Za ní vděčím své nemoci, ukázala mi směr, jak pomoc nejen sobě, ale i ostatním. Pomocí blogu jim mohu shromáždit všechny své recepty, vysvětlit jim, co celiakie je a čemu mají předejít, a hlavně dodat stejně nemocným pozitivní energii a motivaci, že v tom nejsou sami.
A kdo vás naučil vařit?
Za moje kulinářské vědomosti vděčím své mamince. Zapojovala mě od narození do všeho možného, a protože byl pro ní základ spokojená rodina, která se u nás odrážela v kuchyni u jídelního stolu, trávila jsem s ní veškerý čas i při přípravě jídel. Naučila mě vše, co umím dnes. A já jí to vracím. Učím ji totiž jak péct a vařit bezlepkově.
Existuje nějaké jídlo, kvůli kterému byste vstala z postele i ve dvě ráno? Jaké to je?
Kdysi bych řekla Nutella nebo Snickers. Protože je lepek skoro všude, dnes byste mě z postele vytáhli na pořádný čokoládový dort z vysokoprocentní čokolády, olomoucký syreček s bezlepkovým chlebem, nebo palačinku s domácí chia jahodovou marmeládou politou čokoládou.
Jaká je podle vás situace s bezlepkovými jídly na jídelníčcích českých restaurací? Dá se najíst i tam, kde bez lepku běžně nevaří?
Ještě před rokem a půl jsem opravdu měla na výběr jen salát nebo rizoto, což bylo doslova utrpení pro gurmána mých parametrů. Dnes vím kam jít, navíc restaurací, kde se najíte bezlepkově, naštěstí přibývá. Nevýhodou je to, že jsem se setkala i s tím, že na menu bylo napsáno, že je to bezlepkové, ale nebylo. Protože vařím, vím, že daný recept by se neobešel bez mouky a po zjištění informace od kuchaře mi bylo potvrzeno, že pokrm lepek doopravdy obsahuje.
Shrnula bych to tak, že výběr je, ale je potřeba si stále dávat pozor a pečlivě vybírat.
Co vám blog vzal a co naopak dal?
Blog mi dal možnost poznat nové lidi, dělat co mě baví, cítit se potřebná pro celiaky, kteří si neví rady co a jak jíst. Dává mi energii, možnost rozvoje. Učím se psát, fotit, veřejně mluvit a občas být i psychologem. Vzal mi asi jen jednu věc. Čas. Blog nemám na full time, pracuji totiž jako grafička v agentuře, takže přes den pracuji a po večerech bloguji. Volné večery nemívám. Ale protože mě to hrozně baví, beru to spíš jako plus.
Co byste vzkázala těm, kteří jsou k bezlepkovým receptům skeptičtí?
Stavte se ke mě na guláš!
Recept na bezlepkové knedlíčky podle Celiaxmoni
Ingredience pro 2 osoby:
- 250g tvarohu ve vaničce
- 1 vejce
- 15 lžic bezlepkové mouky
- 1 lžíce másla pokojové teploty
- 5 lžic mléka pokojové teploty
- sůl
- Na ozdobu: strouhaný tvaroh, moučkový cukr, máslo
Postup:
- Do mísy nasypeme tvaroh a vyklepneme vajíčko, důkladně promícháme. Přidáme máslo, špetku soli, mléko a důkladně zapracujeme.
- Z těsta si připravíme bochánek, obalíme jej v potravinové fólii a dáme cca na hodinu do lednice.
- Po hodině vyjmeme polovinu, tu rozválíme na tenký plát a zbytek dáme zpět do lednice. Těsto rozkrájíme na pravidelné čtverce, na který vložíme jahodu a v ruce zapracujeme v kuličku. Bezlepkové těsto je dost vláčné a překvapivě lepí, takže je potřeba pracovat s pomoučenýma rukama.
- Hotové knedlíčky hodíme do vroucí vody. Jakmile vyplavou na povrch, jsou hotové. Podáváme se strouhaným tvarohem, moučkovým cukrem a polité máslem. Dobrou chuť!
