Zní to jako příběh hollywoodského filmu. Zootechnička Jana se ze dne na den stala favoritkou a později i finalistkou televizního pořadu Peče celá země. Dnes je uznávanou cukrářkou, autorkou kuchařky a lektorkou kurzů ve vyhlášeném studiu HF Pastry Academy. Náhodu ani zázrak za tím však nehledejte, za vším stojí její neutuchající píle.
Jani, už je to skoro dva roky, kdy jsme bez dechu sledovali finále 2. řady Peče celá země. Pro vás je to ještě déle, pokud se nemýlím, série se natáčela na jaře roku 2021. Co se od té doby změnilo?
Změnilo se toho poměrně hodně. Přiznám se, že po natáčení jsem troubu a kuchyň ráda neměla. Byl to šílený maraton – jak příprava, tak samotné natáčení. Mezitím, než se Peče celá země odvysílala, jsem se vrátila zpět na farmu za kravičkami, byla to taková velká terapie po tom velkém shonu. Mám totiž vystudovaný Agrobyznys na Mendelově univerzitě v Brně a do poslední chvíle jsem pracovala v zemědělství.
17. ledna 2022 jsem si řekla: „Kdy jindy, než teď?“ a rozhodla jsem se založit si živnost v oboru pekařství, cukrářství. Měla jsem velký sen, a to otevřít si vlastní kavárnu. Ale bohužel nebyla příznivá doba – období covidu, zdražování energii a růst ostatních nákladů na provoz i celková nejistota na trhu. Věřím, že vše zlé je pro něco dobré, tak si dál sním a jednou si tento sen třeba splním.
Překvapilo vás něco, když se pořad začal vysílat?
V době, kdy se vysílal pořad v televizi (tedy na jaře 2022) jsem byla v šoku, jakou přízeň diváků jsem měla a kolik fanoušků mě začalo sledovat na mém instagramovém profilu @nejsembabovka. Tohle jsem opravdu nečekala, a tak jsem měla čím dál větší touhu všem nějak poděkovat a něco jim za sebe dát, nechat. Rozhodla jsem se proto napsat svojí první kuchařku s tou největší láskou pro všechny.
Jmenuje se, jak jinak, Nejsem bábovka. Co všechno v ní najdeme?
Při tvorbě obsahu kuchařky jsem do každé kapitoly zařadila lehké, středně těžké a složité recepty, aby s ní mohli péct všichni. První kapitola je věnovaná samozřejmě bábovkám. Další kapitolou, na jejíž tvorbě se podílela má babička Maruška, je „kynuté“. Třetí kapitola je zaměřená na piknik a velkou roli v ní hraje můj bráška Tom, kterému jsem do knížky složila i krátkou básničku. Nejobsáhlejší kapitolou je „sladký bar“, kde najdete 15 receptů pro slavnostní příležitosti. Poslední kapitolou jsou pak dorty.
Dá se tedy říct, že v cukrařině jste se našla?
Určitě! Momentálně je to moje práce na plný úvazek. Nejčastěji peču na zakázku sladké bary a dorty na svatby, ale i oslavy narozenin, nebo firemní akce. Mimo hlavní svatební sezónu si ráda upeču dětský dort a vedu cukrářské kurzy v HF Pastry Academy Heleny Fléglové v Praze.
Mohou čtenáři někde ochutnat vaše dezerty?
Již třetím rokem vozím pravidelně dezerty na Starý kopec v Konicích. Je to krásná vesnička mezi vinicemi, asi pět minut od Znojma. Penzion má i ubytování, výbornou kuchyň a vinný sklep. V okolí je Národní park Podyjí a velké množství cyklostezek, takže na výlet ideální.
Dezerty na Starý kopec vozím pravidelně každý pátek, v době letních prázdnin i v úterý. Novinkou pro letošní rok jsou dva signature dezerty. Tím prvním je dezert ve tvaru korkového špuntu od vína, protože penzion je ve vinařské oblasti. Chuťově bych ho přirovnala k chlazené tyčince Kinder Maxi King. Druhý dezert se servíruje v zavařovací skleničce. Ano, je to znojemská nakládaná okurka neboli nakladačka! Ale nebojte, není tak kyselá, jak ji většina z nás zná. Uvnitř najdete nejoblíbenější kombinaci, pistácie a maliny (fotku najdete v galerii). Mimo tyto dva druhy se snažím vitrínu plnit vždy tak, aby si našel každý to „své“ – tedy od ovoce, karamelu, čokolády až po oříšky.
V cukrářském studiu Heleny Fléglové, HF Pastry Academy, jste se nedávno stala lektorkou kurzů svatebních dortů. Jsou dorty pro tuto výjimečnou příležitost vaší srdcovkou?
Musím se přiznat, že lásku k dortům jsem musela dlouho hledat. Vždy jsem z nich měla respekt, asi jsem se jich i trošku bála a nikdy jsem si nemyslela, že své zkušenosti budu předávat dál na kurzech. Dorty pro mě byly zároveň nejtěžšími úkoly v pořadu Peče celá země. Doma mi říkali, že z věcí, které moc v oblibě nemám, si naopak musím udělat přednost. Díky tomuto přístupu jsem se k dortům propracovala natolik, že je miluju a moc ráda všechny nabyté zkušenosti šírím dál.
A jaký byl váš první kurz v roli lektorky, měla jste trému? Jak jste se na to připravovala?
Byl to zvláštní pocit vrátit se jako lektor tam, kde jsem si poprvé po individuálním kurzu u Helči Fléglové řekla, že chci cukrařinu dělat.
Trému jsem určitě měla, ale stále jsem si opakovala „Nejsi bábovka, to zvládneš!“ Zároveň jsem cítila, že je to další krásná výzva a zkušenost. Největší stres jsem měla asi z jiného prostředí – jiná trouba, jiné formy, jiné roboty, než jsem zvyklá používat. Pro svůj vnitřní klid jsem si proto v akademii byla dorty 14 dnů před kurzem zkusit nanečisto. Ale musím říct, že jsem si skutečně oddechla až ve chvíli, kdy jsem viděla, jak si kurzistky své třípatrové dorty zdobí podle vlastní fantazie. Byla jsem opravdu dojatá, když jsem viděla všechny ty krásné dorty vyskládané vedle sebe a pyšná na holky, jak jsou šikovné!
Navštěvujete i vy cukrářské kurzy? Máte nějakého „vysněného“ lektora, od kterého byste se ráda učila?
Na cukrářské kurzy jezdím pouze do HF Pastry Academy, protože pokud mám někoho v oboru cukrařiny za Českou Republiku zmínit, tak je to právě Helena Fléglová, která má za sebou neskutečné množství zkušeností především ze zahraničí, vydala dvě bible o cukrařině, má svojí čokoládu a stala se porotkyní celosvětově známých cukrářských soutěží.
Poslední kurz, na kterém jsem byla, vedl nejlepší španělský cukrář Hans Ovando. Možnost učit se od zahraničních lektorů přímo u nás je skvělá a jsem za ni moc ráda. V životě bych se chtěla učit, popřípadě aspoň potkat s Kirsten Tibballs, Amaury Guichonem a Cédricem Groletem.
Kde čerpáte inspiraci?
Inspiraci hledám zejména v zahraničí. Mám své oblíbené cukrářské profily na Instagramu a Pinterestu, kde je velké množství nápadů a technik zdobení dortů. Jen mě trošku mrzí, že většina zákazníků je spíše konzervativní a je mi z toho kolikrát až smutno, když mám čtyři nevěsty po sobě a všechny chtějí „naháč“ s ovocem. Vždycky říkám, že je hrozná škoda na takovou událost neudělat nějaký wow dort, s kterým bych si mohla trochu vyhrát.
Sama jsem nadšená cukrářka a tak mě napadá, zda to máte stejně – taky dokážete cukrárnu doslova „vyčmuchat“ kamkoli se hnete a vždy musíte něco ochutnat?
Miluji, když peče někdo jiný! Mám své oblíbené kavárny a cukrárny, kam se moc ráda vracím. Když někam cestuji, tak ano, je to první věc, po které „čmuchám“. Je pravda, že v České Republice jdu spíše na jistotu, ale pokud jedu do zahraničí, tak vybírám destinaci cíleně kvůli jídlu. Například v minulém roce to byla Barcelona, kde jsem navštívila mnoho gastro podniků, ale jedním ze splněných snů byla návštěva Pastelerie Hofmann. To bylo místo, které mě naprosto očarovalo a vždycky se tam budu ráda vracet a doporučovat všem!
Musím se zeptat – co máte nejraději vy sama? Máte nejoblíbenější dezert? Kdybyste měla upéct něco sama sobě, co by to bylo?
Nejradši mám obyčejnou bublaninu s jakýmkoliv ovocem od maminky a kynuté buchty s meruňkami od babičky (fotku najdete v galerii – pozn. red). Taky to byl první recept, který byl zařazen do obsahu v mojí knížce, ty tam nesměly chybět. Říkám jim meruňka na obláčku!
Kdybych měla upéct něco sama sobě, tak by to byl kváskový chleba se škvarkovou pomazánkou! Tím, že jsem každý den mezi sladkým, tak si opravdu dám raději něco slaného. Doma už mě mají přečtenou a děda vždy ví, co má nachystat, když k nim jedu… Deci vína a babičky kváskový chleba se špekem, prostě Morava.
Vidíte a já skoro čekala bábovku... Ale chleba se škvarkovkou dává u cukrářky ve finále větší smysl.
