Vánoce jsou nejen slavnostní, ale zjednodušeně řečeno i velmi kuriózní svátky. Mnoho z nás totiž slepě dodržuje zvyky, aniž bychom měli potuchu o tom, kde se vzaly a proč se vlastně kdysi dodržovaly.
Připravujeme postní jídla, ačkoli se nikdo postit nehodlá, schováváme si pod talíře kapří šupiny, i když do kapsy nemáme hluboko, a pečeme tolik vánoček a druhů cukroví, kolik máme členů v celé rodině, ačkoli kořeny tohoto zvyku by jsme v naší paměti nevypátrali ani po dlouholetém bádání.
Na mnoho půvabných zvyků si dnes už ale nikdo nevzpomene. Děti už nevěří, že uvidí zlaté prasátko, a rodiče už jim ho ani nevyrábějí. Mně ho ještě dělala babička a spouštěla ho z okna od sousedky, která bydlela nad námi. Kvůli němu jsem na štědrý den vydržela nezobnout si ani drobků z vanilkových rohlíčků.
Uvidíte-li majitele zahrad, jak po pozemku rozhazuje rybí kosti, budete vyhlížet, zda se zpoza rohu nevyřítí nějaké zvíře, a rozhodně vás nenapadne vysvětlení, že je to pradávná forma boje proti krtkům. Nikdo už dnes neuplácí myši tím, že by trousil po stodole drobky od vánočky. To raději dětem koupíme pod stromeček kočku. Stejně tak už neklademe ke studánkám jablka s nadějí, že v nich bude po celý příští rok dobrá voda, natož aby nějaká dívka vyhlížela v hladině tvář svého budoucího muže.
Hlavním bodem Štědrého dne tak zůstává opulentní večeře, u které nikdo už dávno nepočítá chody v přesvědčení, že symbolizují blahobyt budoucího roku. Devatero druhů jídel se dodržuje málokde, stejně jako devatero druhů cukroví. Někteří o tomto zvyku nevědí a jiní propadnou pečení tak, že by si do minuty mohli otevřít krám. Tradičně tak chystáme polévku, kubu, štrúdl a bramborový salát.
Více se dočtete v dalším díle. A jak vypadala štědrovečerní večeře? To se dočtete v dalším článku.
