Švýcarský lékař Max Bircher-Benner na počátku 20. století vcelku průlomově doporučoval konzumaci syrové zeleniny a ovoce, ale i nevařených ovesných vloček. Jeho legendární vynález pak během desetiletí prošel značnou proměnou.
Jak vzniklo léčivé müsli
Maximilian Oskar Bircher (1867–1939), který po sňatku připojil ke svému příjmení manželčino a říkal si Bircher-Benner, byl švýcarský lékař a zakladatel sanatoria ,Lebendige Kraft‘ (U životodárné síly). Ve své praxi spojoval psychologii a dietetiku, za ozdravné považoval pobyt na slunci, syrové potraviny a žádné ponocování.
Jak napsal Vladimír Poštulka v knize Labužníkovy historky, „léčil dietou pacienty, kteří podle jeho názoru onemocněli proto, že jedli příliš mnoho vařeného masa, tučné omáčky a bílý chléb“. Doktor Bircher-Benner svůj objev, známý později jako ,Müesli‘ (müsli), nazýval původně ,d’Spys‘ čili pokrm a podával jej místo všech hlavních jídel dne.
- Tvrdil, že se podobá stravě alpských horalů, a vzpomínal, jak jej kdysi v jednom horském hospodářství pohostili pokrmem z rozemletého zrní, ovoce, mléka a nasekaných ořechů.
Dieta mdlé chuti
Pokud jde o léčbu umírněným životním stylem a propagaci střídmosti, nebyl doktor Bircher-Benner ve své době sám. Například jeho starší americký současník John Harvey Kellogg (1852–1943), majitel podobného sanatoria, vegetarián a adventista sedmého dne, šel ještě dál a v boji proti sexualitě vynalezl dietu mdlé chuti.
K jeho dodnes využívaným objevům přitom patří kukuřičné lupínky a technologie výroby arašídového másla. Mimochodem, Max Edwin Bircher-Müller, syn Birchera-Bennera a rovněž lékař, absolvoval praxi u Kellogga v Battle Creeku v Michiganu, než se stal otcovým spolupracovníkem a poté zakladatelem vlastního sanatoria.
Zdroj: Vyšlo v časopisu Apetit
