Uznáváná foodblogerka Anna Grosmanová píše pro Apetit o tom, co si myslí o cenové tvorbě potravin. Tentorkát si vzala na paškál českou lidovou stravu. Co do ní vlastně ve 21. století vlastně patří aneb co jíme, když se nikdo nedívá?
Čteme si o gastronomických trednech, ale co jíme, když se nikdo nedívá? Do tzv. lidové stravy, kdy jde gurmánství stranou, patří hotovky z jídelen a samozřejmě smažený sýr. Vítězem se však stává pizza šnek.
Jak člověk dospívá (no dobře, teď už spíš stárne), lépe poznává sám sebe. Já jsem v posledních letech na sobě vypozorovala slabost pro lidi. Ale nemyslím jen tváře, příběhy a povídání si. Značně jsem si oblíbila takzvanou lidovku. Bydlím na Praze 7, kdekdo by podle toho mohl soudit, že jsem typický hipster. Ale chcete vědět pravdu?
Já nejradši na obědy chodím do místní lidové jídelny na Komunardů, kde byste vejce Benedikt hledali marně. Dalo by se to označit jako póza, ale jakkoliv by to můj žlučník uvítal, není tomu tak. Vepřové kostky na pepři, kachní stehno s knedlíky a zelím, zapečené fleky s uzeným a kyselou okurkou, výpečky, guláš, řízek...
No, a když si nevyberete, tak je tu vždycky na konci černé magnetické tabule jistota jménem ovarové koleno. Jasnou výhodou je samozřejmě to, že každý z těchto pokrmů, s výjimkou kachny, pořídíte za velmi příznivou cenu. Mimo to máte možnost potkat lidi, kteří nemají značkové dřevěné brýle a přes rameno fair trade síťovku. Nikdo si svoje jídlo nefotí (teda vyjma mě, protože mi máma furt nevěří, že tam chodím) a taky se tam nahlas neříká slovo vegetarián.
Pizza šnek na Hrad
Popravě, snažím se svoje návštěvy jídelny omezovat, protože když člověk sedí u počítače, opravdu ho uzené se špenátem a šesti knedlíky na dobré dvě hodiny uzemní. A celému trendu snižování spotřeby masa to taky nenahrává.
Proto moc rádi vaříme doma, a to se konečně dostáváme k tomu, o čem jsem chtěla mluvit: tušíte, z čeho se skládá lidová strava 21. století (myšleno levnou stravu, která plní účel a neslouží ke gurmánství)? Kdybychom měli soudit podle skladby restaurací v menších městech, nejspíš by se skládala z pizzy, kebabu, čínského kung paa a svoje místo by jistě našel i knedlík s omáčkou. Ale co jedí lidé doma? Co vaříme, když se nikdo nekouká?
O čem je dnešní nedělní oběd?
Hanka Michopulu jednou v show Jana Krause řekla, že si myslí, že je to pečené kuře a brambor. Jestli je to pravda, se asi nedozvíme, o to víc mě to ale zajímá. Občas se mi díky rešeršní práci pro televizi podaří vyrazit takzvaně do terénu.
Pro pořady o vaření sice hledáme sladké pokrmy, ale za tu dobu se mi poštěstilo nakouknout do pár opravdu normálních, obyčejných, lidových kuchyní nebo i stravoven (člověk musí taky na cestách něco jíst). A zjistila jsem toho docela dost!
Chcete vědět, co je podle mě jeden z nejčastěji se objevujících gastronomických fenoménů dnešní doby? Pizza šnek. A myslím to úplně vážně!
Čekáte návštěvu?
Listové těsto potřít kečupem, pokrýt šunkou a zasypat eidamem a hurá, je hotovo. A hlavně, šneci budou pryč, dřív než návštěva stačí dosednout. Variací je téměř nekonečno. No řekněte sami: Cítíte, jak se vám jen z toho předchozího popisu listové těsto rozplývá na jazyku a sušená bazalka začíná lepit na zuby? Chystáte vesnickou zábavu, narozeniny, myslivecký bál nebo křtiny? Pizza šneci nesmějí chybět. To ví přece každý!
Dřív to bylo jinak
Strava byla mikroregionálně určovaná vlastně nadmořskou výškou. V nížinách se pěstovalo obilí, cukrová řepa, peklo se bohatší pečivo, sladilo se cukrem. Na vysočinách a v horách se dařilo spíš bramborám, zelí a sladilo se medem nebo sušeným ovocem. Prostě se jedlo podle klimatu, ve kterém jste žili.
A dneska? Stravou máme blízko téměř všem národům napříč mírným pásem. Tady se obecně řečeno věci ohřívají a převařují (mj. z důvodu bezpečnosti). Většinu roku je tu spíš zima než tropy. Část zeleniny stále vytlačuje maso a daří se tady také obilninám, takže naše strava zkrátka stále stojí na sacharidech.
Smažákům, těm je tu hej
Podívejte se na typickou stravu nás a třeba severních Američanů. Pojítkem je nejen houska a maso (čti hamburger), ale například láska ke smaženému. Cokoliv je v úpravě deepfried (tedy ponořené do friťáku), utlučeme se pro to. Američan dokonce vymyslel už i způsob, jak obalit a usmažit kostku másla! Lidovou stravou 21. století je totiž podle mě z velké části fastfood.
I díky tomu je jídelníček ve středních a nižších vrstvách populace na severní polokouli dost podobný. Dnešní lidová strava už dávno nejsou beleše, boží milosti nebo jitrnice. Je to big mac, hranolky či kuřecí křídlo. No, a tady v Česku samozřejmě pizza šnek.
Autorkou článku je Anna Grosmanová aneb @foodpioneer
- Reportérka zabývající se prvovýrobou a vztahem mezi zemědělstvím a všemi, kteří ho konzumují.
- Inženýrka kvality produkce na ČZU, od roku 2010 členka organizace Slow Food, zakladatelka firmy Vývary Silák a Divoženka.
- Neúnavná objevovatelka všeho, co se šustne kolem jídla.
- Spoluautorka projektu Záhony pro školky.
- Je knedlíková a polívková. Má tříletou dceru. Ráda a hodně fotí.
