Nejnovější „Línou“ kuchařku z edice Apetit sepsala redaktorka Apetitu Darina Sieglová. Pro koho je kniha určená? A jak si sama autorka ulehčuje život v kuchyni?
Kdo je líný kuchař?
Když jsem sestavovala kuchařku, měla jsem úplně jasnou představu: líný kuchař je někdo, kdo chce vařit, ale ne vyvářet. Někdo, kdo nechce číst dlouhý seznam surovin ani sáhodlouhé instrukce. A také je to někdo, kdo nechce ušpinit moc nádobí, moc míchat, moc krájet, vlastně nechce nic moc dělat. A přesně pro takové lidi Líná kuchařka je.
Jak si tedy lidé při vaření můžou zjednodušit práci a z čeho by naopak neměli slevovat?
Rozhodně neslevujte na kvalitě a na chuti. Nechcete mít pocit, že jste se odbyli, chcete si pochutnat. Stejně jako kdekoli, i tady je základem dobrý plán a také zkušenosti, které člověk za roky posbírá. Vědět, co je na trhu, čím si mohu ulehčit život, co stojí za nákup, a co ne. A malé doporučení: nešiďte se na servisu a nandejte si to hezky na talíř. V tu chvíli je úplně jedno, že knedlík jste nevařili vy, ale pan Láznička, a maso za vás v sous vide uvařil Krahulík. Po mě je důležitější, že se jako rodina sejdeme u stolu, než že jsem strávila hodiny v kuchyni.
Jsi někdy líná? A jak si pomáháš při vaření, když nemáš čas?
Jsem líná, což je dáno nedostatkem času na vaření, ale i tím, že každý člen domácnosti má na jídlo jiné požadavky. V takových chvílích tahám z rukávu nejrůznější zlepšováky, povolávám do služby polotovary, zásoby z mrazáku a chytré přístroje. Pak není problém jednomu naservírovat lasagne, druhému rajskou a třetímu roštěnky s rýží. Lasagne vytáhnu z mrazáku, zjednodušenou rajskou zvládnu do pěti minut, knedlík a hotová hovězí líčka sous vide koupím a o roštěnky se postará pomalý hrnec. Stačí tedy uvařit rýži. A kdybych nebyla líná lézt do kredence pro další hrnec, mohla bych na rýži vytáhnout rýžovar.
Polotovary nemají moc dobrou pověst, Líná kuchařka přitom nabádá k jejich použití. Čeho se nemusím bát a od čeho je nadále lepší se držet dál?
Pamatuju si, jak byla v mrazáku supermarketů předpečená těsta na pizzu a stála za starou bačkoru. Tak jsme se je učili dělat sami doma a postupně přicházeli na to, že dobré pizza těsto je umění. Když máme doma s dětmi pizza party, ráda těsto poctivě udělám sama, ale stejně tak mám v mrazáku skvělé hotové z La Formaggeria, které tahám v případech nouze. Když používám polotovary, koukám vždy na kvalitu – obyčejné vepřové ve vlastní šťávě bych asi nekoupila, ale třeba Čongrády ho mají skvělé a dávám ho i jako dárek.
Co dalšího z polotovarů využíváš v kuchyni?
Nestydím se koupit kvalitní houskový nebo bramborový knedlík. Děti mají v oblibě ovocné knedlíky, kdysi jsem je pro ně koulela, ale při jejich spotřebě bych nedělala nic jiného. Občas koupím v Lidlu hotovou rajčatovou omáčku, to když jedeme ve větším počtu někam na víkend, kam nechci tahat půlku své kuchyně.
V rámci úspory času je dobré vařit ve velkém. Co si ty vyrábíš do zásoby?
Hlavně bramborové šišky a noky, sugo a nejrůznější omáčky – svíčkovou, rajskou, boloňskou, kuře na paprice a taky lasagne.
Co ti v kuchyni nejvíce ulehčuje život?
Aktuálně přísahám na horkovzdušnou fritézu, která je u nás v provozu dost často. Dohromady s pomalým hrncem u nás supluje klasickou troubu, kterou dnes zapínám už jen na koláče a na chleba. A miluju tyčový mixér, používám ho na bešamel i na těsto na palačinky.
