„Cinkal penězi a sváděl hostinské“, zní titulek článku, se dostal do rubriky „Ze soudní síně“. Hlavím aktérem je 25letý František Čepelák, jež se v roce 1929 naučil „jak pohnouti hostinské, aby se neptali po penězích a jen nosili na stůl jídlo a pití“. Promyšlená lest ho sice přivedla na soudní lavici, ale sami hostinští přispěli k jeho nevinně.
Byly doby, kdy mladý elektrotechnik František Čepelák měl dostatek peněz na zaplacení útraty, avšak později „jen cinkal několika korunami a klíčky v kapse, aby se zdálo, že má peněz dost a dost“, líčí denní tisk „Československá republika“ z roku 1929. „Hostinský zastříhal ušima, zbystřil sluch a usmíval se – mysle, že tento libý cinkot mu věští hojný zisk.“ Ovšem opak byl pravdou a hostinský Haznour „zůstal jen při chuti“, protože Čepelák svou útratu neměl čím zaplatit. A tak když odešel v zimě z obce pryč, zůstal po něm v hospodě neuhrazený dluh 235 Kč.
Druhou poškozenou byla hostinská v Mochově, na kterou mladík vyzkoušel už osvědčenou fintu. Vaváková „usmívala se blaženě tomuto zvuku, který je prý ženám nejdražší ze všeho na světě“, píše autor článku a vzápětí ihned dodává, že i v tomto případě zůstalo pouze u úsměvu, „neboť Čepelák zanechal po sobě nezaplacenou útratu asi ke 40 korunám“. O měsíc později pachatel „způsobil podobnou radost hostinskému Vil. Kuncovi“, ten byl tentokrát škodný něco málo přes deset korun.
Obvinění z podvodu
Podání žaloby na sebe nenechalo dlouho čekat a Čepelák „byl posazen před tříčlenný soud“, kde si vyslechl obvinění za podvod. Státní návladní společně s poškozenými tvrdili, že obviněný „cinkal penězi v kapse a tím vzbuzoval v hostinských mínění, že má peníze na zaplacení útraty, dal si předložiti nápoje a jídlo, ale potom nezaplatil a zmizel“.
Čepelák se hájil tím, že neměl v úmyslu podvádět, „chodil prý do hostince častěji a platil, tehdy už peněz neměl a zůstal dlužen, jenom dlužen a víc nic“ a nějaké úmyslné cinkání rozhodně vyvrátil. Hostinští Čepelákovi jeho tvrzení, že byl jejich častým hostem a platil, potvrdili, čímž „byl v tom ohledu soudem osvobozen“.
Další prohřešky mu už soud neodpustil
Jenže to nebylo vše, čeho se za uplynulý rok mladý elektrotechnik měl dopustit a soud mu vytkl ještě jiné hříchy.
V Čelakovicích koupil od Jos. Procházky na splátky kolo s tím, že „výhradní vlastnictví kola zůstává prodavači až do úplného zaplacení“. Bez ohledu na úmluvu, prodal kolo jakémusi dělníkovi a utržené peníze si nechal a „dobře jich užil ve veselé společnosti, ač byl za kolo dlužen ještě 825 Kč“. Za tento počin byl obviněn z pronevěry a před soudem se k tomu doznal.
Další nepravosti dopustil se ve Vykáni, kde něco spravoval u řezníka a obchodníka Bendla, kterému zmizelo z komory kilo salámu a 30 uzenáčů. „Byly prý tak lákavé tyto uzeniny, že nemohl odolat a vzal je s sebou, totiž jen ty, co na místě nesnědl", obhajoval se pachatel, ale i za tento přestupek krádeže byl shledán vinným.
Čepelák byl s uzeninami „tehdy zastižen, ač už to bylo pozdě v noci, na cestě a při prohlídce byl u něho nalezen revolver“. A protože na něj neměl povolení, dopustil se „přestupku zbrojního patentu“. Za všechny tyto činy, které František Čepelák provedl od jara do jara, byl odsouzen „do těžkého žaláře na šest neděl bezpodmínečně“.
Zdroj: Národní archiv, Československá republika, datum vydání 31. 3. 1929
