Aby hosté v dobách první republiky mohli spořádaně usednout ke svátečnímu stolu, musela být žena znalá všech tehdejších pravidel pro slavnostně prostřenou tabuli. Protože právě „z úpravy stolu možno jistě usuzovati o vkusu hospodyňky“, uvádí článek v Nedělním čtení z roku 1930 a dále dodává mnoho cenných rad, jak tento úkol zvládnout podle tehdejšího bontonu.
Základem svátečního prostírání bylo dokonale sladit porcelán, sklo a příbory společně se stolním prádlem. Vše muselo tvořit „ladný celek, ke kterému se s láskou zasedá“, píše se v rubrice Společnost a rodina v nedělní příloze z 20. 4. 1930. Zálibu ve vkusném porcelánu a křehkém skle měla snad každá tehdejší žena, která dokázala ocenit jeho krásu a jemnost.
„Když přijdou ti, jenž jsou nám milí…“
Ideálními příležitostmi, během kterých se tyto cenné kousky mohly vyjímat na bílém ubruse, byly nejrůznější slavnostní události. Žena je vystavovala nejen proto, aby se pochlubila, ale také že „když přijdou ti, již jsou nám milí, chceme je mile uvítati a pobyt u nás jim zpříjemnit“, píše se.
Avšak to vyžaduje „dokonalé vybavení své domácnosti“. Konkrétně se ženy při pořizování nádobí nikdy nemají dívat pouze na cenu výrobku, protože už tehdy se vědělo, že „nikdy nejsme dosti bohati k tomu, abychom kupovali věci nejlacinější“. Naopak článek nabádá kupovat „raději méně, ale krásné“.
Jak se prostíralo při hostině v roce 1930?
Slavnostní události často čítaly několikachodové menu a právě k tomu účelu musel být patřičně založený jídelní servis. Ten se měl skládat z dvou mělkých talířů, případně misek na kompot, velkého příboru, dezertního příboru, příboru na rybu, polévkové lžíce a kávové lžičky. Každý kousek měl své přesné umístění a to bylo podle tehdejšího tisku následovné:
- Příborů klademe na stůl vždy tolik, kolik bude chodů, výjimku tvoří případ, že by bylo chodů příliš mnoho a stůl by tak byl přeplněn. Tu se pak příbory doplňují dodatečně.
- Příbory klademe takto: Nejdříve velký příbor, ve stejné čáře s hranou talíře, vedle desertní příbor, dále rybí.
- Vidličku vždy nalevo, nůž napravo, lžíce před talíř.
- Desertní příbor možno eventuálně také klásti před talíř, a to tak, že nůž jest při talíři, potom vidlička a lžička, střenkami obrácené tak, jak se mají bráti.
- Sklenky stavějí se na stůl buď všechny, kolik jich budeme potřebovati, nebo s výjimkou vodových a pivních, v kterých se nápoj podává přímo na stůl. Mohou býti na příručním stolku.
- Ubrousky překládají se na různý způsob, nejoblíbenější je však jednoduché přeložení.“
„Třebas prosté jídlo, ale vkusně servírované, chutná lépe nežli sebe lépe upravený pokrm, ledabyle podaný. Je šťastná žena, které toto přirozené kouzlo jest již vrozeno“, znějí poslední slova článku.
Zdroj: Národní archiv, Nedělní čtení Československé republiky, datum vydání 20. 4. 1930
