Lidová moudrost praví, že kvalita piva závisí na receptuře a na zručnosti hostinského. Popíjení i jinak neodolatelného moku se totiž může pod rukama nezkušeného výčepního rázem změnit v nepříjemný zážitek. Jak pivo správně natočit? A jaké způsoby čepování jsou u nás nejznámější?
A přece se točí… Nebo čepuje?
Stejně jako se lidé po staletí trápí záhadou, zda bylo dříve vejce nebo slepice, debatují pivaři donekonečna o jiné otázce: Jak vlastně vznikl název pro oblíbené točené (chcete-li, čepované), po kterém rádi sáhneme v horkém létě nebo když nás zrovna přemůže žízeň?
Hledání odpovědi přitom není o nic jednodušší, než se pokoušet vyřešit zmiňovaný slepičí rébus. Čepování piva má tradici hluboké minulosti, kdy se pivo uskladňovalo v dubových sudech se zátkou, které se říkalo čep. Změny přinesla až průmyslová éra. V 19. století se v pivovarnictví rozšířily tlakostroje s ručním pohonem. Hostinský musel nejprve otáčet kolem, kterým stroj natlakoval předtím, než mohl pivo podávat žíznivým zákazníkům. Točit nebo čepovat? Patálie s názvoslovím nejspíš jen tak neskončí.
Možná bude tedy nejlepší přenechat diskuzi odborníkům a povědět si, co zajímá nejednoho zapáleného pivaře: jak na to, aby mělo pivo ve sklenici prvotřídní chuť?
Správně načepované pivo lahodí oku i jazyku
Vychlazené tak akorát, s bohatou a nadýchanou pěnou. O kvalitě načepovaného piva nerozhoduje jenom vzhled, ale i další, nenápadnější detaily. Které by vám neměly uniknout?
1. Čisté sklo
Základem je dobře umytá sklenice, vychlazená na teplotu piva. Pokud se po načepování objevují na stěnách půllitru bublinky, je to znamení, že sklo není čisté. Bublinky mají na svědomí částice prachu, které se usazují po okrajích sklenice.
- Studená voda zajistí, že se pivo nezačne vlivem vyšší teploty ohřívat. Na zteplalé točené si asi potrpí málokdo.
2. Krémová pěna
Pivní pěna musí být hustá a mokrá. Pokud vám pověstný „pivní čepec“ po chvíli spadne, může být na vině neumyté sklo nebo špatná teplota piva.
Poctivá pěna přitom nezaručuje jenom chuťový požitek. Zároveň chrání pivo před zvětráním a dodává mu lahodnou chuť. Po upití pěna ve sklenici kroužkuje a na stěnách zanechává „pivní mapky“. Jestli je ve sklenici hledáte marně, možná je sklo příliš mastné a pěna po něm jednoduše sklouzla.
3. „Podmírák“
Nedotočené pivo štamgasty nepotěší. Někdy načepované pivo dosáhne na rysku až poté, co vám je obsluha přinese. V takových případech se hladinka může zvednout asi o centimetr. Ideálně má mít ale pivo správnou míru už v okamžiku, kdy jej dostanete na stůl.
4. Teplota piva
Jak je pivo vychlazené má zásadní vliv na chuťový požitek. Ležáky se skladují a čepují při teplotě 7 – 10 °C, pšeničná piva při teplotě 6 – 9 °C.
Pivní slovníček. Víte, jaké způsoby čepování existují?
- Hladinka – nečastější druh čepování. Hostinský zadělá na pěnu a potom pivo dočepuje na jeden zátah. Čepování probíhá pod úhlem 45° a pěna nesmí přesahovat přes okraj sklenice.
- Šnyt – pivo s větším množstvím pěny a jemnější chutí. Pokud chcete okoštovat nová pivečka nebo si chcete dát ještě poslední na cestu, ale klasické pivo už nestíháte, vsaďte na šnyt.
- Mlíko – oproti hladince je nasládlejší, proto jej mají v oblibě spíše ženy. Sklenice je plná husté, krémové pěny, která připomíná mléko. Když ji ale vypijete včas, o chuť piva vás nepřipraví.
- Čochtan – pivo téměř bez pěny, zato s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Pokud si chcete vychutnat dosyta vychutnat jeho říz, musíte pít opravdu rychle. Tip pro opravdové pivní fajnšmekry.
Zdroje informací: Apetit, NejlepsiDrinky, BrewerWorld
