Coby manželka francouzského krále Jindřicha II. a matka jeho potomků byla Kateřina Medicejská důležitou postavou Francie 16. století. Kromě politické scény však tahle Italka významně ovlivnila i tehdejší tamní gastronomii.
Nový styl stolování
V polovině 16. století se na francouzském dvoře jídlo neservírovalo, ale podávalo formou bufetů. Leželo na dřevěných nebo kovových talířích, ze kterých se jedlo rukama či polévkovou lžící.
- Florentská aristokracie byla tou dobou už úplně jinde a stravovala se odlišně. Jednotlivé chody jim servírovala obsluha v nádobí z porcelánu, kameniny nebo muránského skla. A jedlo se pomocí stříbrných příborů.
- Kateřina se během prvních dnů v novém domově nestačila divit. S použitím rukou k jídlu se nehodlala smířit a nechala si z Itálie dovézt příbory, porcelán, sklo, luxusní ubrusy a vyšívané kapesníčky. Také důkladně vyškolila členy francouzského dvora v umění stolování.
- Naučila francouzské dvořany sedět u stolu a čekat, až jim obsluha donese jednotlivé chody. Jednalo se o stolování v tzv. ruském stylu, což znamená postupné servírování tří až dvanácti jídel – tím posledním byl dezert.
Seznámila Francii s cibulačkou, chřestem i artyčoky
Francouzský dvůr, na který se Kateřina v roce 1533 přistěhovala, čistotou zrovna nepřekypoval. Trápilo ji, že servírované maso bylo často zkažené a o čerstvé zelenině si mohla nechat jen zdát. Chyběly jí také ryby, obiloviny a luštěniny, které byly v její domovině samozřejmostí.
- Proto nařídila svým kuchařům, pekařům a zahradníkům, aby začali co nejvíce využívat dostupné francouzské suroviny a bylinky, čímž zajistila, že do francouzské kuchyně pronikla třeba brokolice, hrášek, chřest a artyčoky. Právě artyčokový koláč byl královninou oblíbenou pochoutkou.
- Do Francie se s ní dostaly také rajčata, chilli papričky, cukety, brambory nebo káva a čokoláda.
- Příchod nových surovin podnítil kreativitu kuchařů, kteří začali experimentovat a vytvářet nová jídla.
- Využívali více zeleniny a jídla dochucovali lanýži i bylinkami jako je kerblík, estragon, bazalka, tymián, bobkový list a petržel. Díky tomu vzniklo spoustu chutných omáček, které báječně vyšperkovaly maso.
- Za vlády Kateřiny Medicejské se začalo hojně vařit z telecího, krůtího, ale nechyběly ani kohoutí vnitřnosti nebo svatojakubské mušle.
Celá řada dalších jídel, která dnes automaticky pokládáme za francouzská, mají svůj původ v Itálii – za zmínku stojí například:
- cibulová polévka, které se říkalo carabaccia
- zelenina s omáčkou zvaná salsa colla, která se podobala bešamelu, ale místo másla obsahovala olivový olej
- slané palačinky crêpes vycházejí z toskánských Crespelle con besciamella
- ratatouille vznikl ze zeleninové směsi tuttoinsieme
- typicky francouzská játrová paštika by tu nebyla bez Crostini di fegato (italské tousty s játrovou paštikou).
Italské sladké poklady
Kateřina přivezla do Francie spoustu sladkostí – vyhlášenou italskou zmrzlinu, džemy, marcipán, nugát, pudinky, zabaglione (žloutkový pěna) a quenelles (nočky z čokoládové pěny).
Už na své svatbě také představila původem benátské cukrovinky, které jsou dnes s Francií neodmyslitelně spjaté. Ano, řeč je o makronkách. Ačkoli tehdy ještě chyběl lahodný krém, kterým jsou dnes promazané, Kateřinin manžel Jindřich si je zamiloval a jméno jim vymyslel slavný spisovatel François Rabelais.
- Královnin cukrář Panterelli zase vynalezl odpalované těsto, které se později stalo základem mnoha francouzských dezertů jako jsou profiterolky nebo eclairky.
- V té době vznikly i první jednoduché tiskárny, takže kuchaři začali tisknout kuchařské knihy, ve kterých sdíleli své znalosti s dalšími lidmi.
Zdroje informací: Wondrium Daily, The Urban Escapist, Aquitane Travel Guide, Cook’s Info
