Ne vše staré je špatné, což jistě platí o retro sladkostech. Některé z nich přežily obě války, minulý režim i jeho pád a pár z nich dokonce vstoupilo do nového tisíciletí, jiné jsou již jen mlhavou vzpomínkou, kterou si naše paměť upravuje dle svých možností. Není ale pochyb, že jsou to právě retro cukrovinky, bonbony a jiné pamlsky, které patří mezi nejpopulárnější skupinu sladkostí u nás.
Přestože jsou retro pamlsky na trhu již dlouho a objevují se stále nová a nová lákadla pro naše chuťové pohárky, mají retro cukrovinky, retro zmrzliny a retro dezerty své opravdové fanoušky, kteří vždy sáhnou po klasice. Některé z legendárných produktů minulé éry jsou tu s námi třeba i více než šedesát let, ale milují je další a další generace, které pak v dospělosti nostalgicky vzpomínají na své oblíbené sladkosti, mezi něž patří třeba sójový suk, jesenka či kofila.
Sójový suk mlsáme už přes šedesát let
Sójový suk, jehož varianty se vyrábějí dodnes, vznikl z nedostatku surovin. Inovativní a výjimečný byl tím, že neobsahoval čokoládu, což v té době bylo běžné prakticky jen u bonbonů a žvýkaček. Vyráběl se z cukru, sójové mouky, tuku, sušeného mléka a rumového aroma.
Jeho vznik datujeme do roku 1959, kdy ho pod názvem sójové řezy poprvé vyráběla továrna Zora z Olomouce, která se jako první na Moravě věnovala výrobě cukrovinek a čokolády. Tehdy jsme si sójový suk mohli koupit za neuvěřitelných 80 haléřů.
Sójový suk, který si můžeme dopřát dnes, najdeme v různých podobách, na trhu jsou k dostání od několika výrobců a s několika příchutěmi, oblíbená je například čokoládová a brusinková.
Mejdlíčka se přímo rozplývala na jazyku
Mejdlíčko bylo známé také jako bruscukr. Vyrábělo se ze škrobové hmoty a stálo necelou korunu. Šlo o barevné cihličky, jejichž vznik se datuje do 19. století, ale k dostání tento pamlsek byl i ve 20. století. Na Moravě bylo známé pod názvem „kačení mýdlo“.
Mejdlíčko bývalo dost tvrdé, a tak jej děti nejčastěji jen cucaly, popř. kousky nechaly rozpouštět v ústech. Ne nadarmo se ale této sladkosti říká bruscukr – některé děti totiž brousily mejdlíčko o spodní zuby.
Pedro – láska na první ochutnání
Pedro, žvýkačky se specifickým obalem i nezaměnitelnou chutí, se začaly vyrábět na konci 60. let 20. století a rázem se staly populární cukrovinkou v celém Československu. Pětigramový ovocný růžový kvádřík s klukem v sombreru byl k dostání snad ve všech typech obchodů, ve školních bufetech i v kantýnách.
Může se zdát až neuvěřitelné, jakou oblíbenost si žvýkačky Pedro získaly, přitom žvýkačka jako taková se u nás objevila už před 1. světovou válkou, jenže tehdy si příznivce nenašla.
- V době socialismu žvýkačka (a žvýkání samotné) evokovala Ameriku a pro mnohé až vysněný životní styl.
- Žvýkačky obecně se staly na poměrně dlouhou dobu nejoblíbenější sladkostí.
- V 90. letech 20. století byly součástí žvýkaček značky Pedro samolepky (nacházely se mezi obalem a žvýkačkou samotnou).
- V dobách největší slávy žvýkaček značky Pedro se na trh produkovalo až 900 tun této sladkosti ročně.
- Dnes pod názvem Pedro najdete nejen žvýkačky, ale i bonbony, želé cukrovinky, ovocní pásky a gumové pendreky.
Zdroje: TopRecepty.cz, mojepedro.cz, lidovky.cz, idnes.cz, maminka.cz, epochtimes.cz, novinky.cz
