Stříkané, vykrajované, pečené i nepečené, snadné i sofistikované. Do své nové kuchařky sepsala cukrářka Mirka van Gils Slavíková všechny druhy cukroví, které zná. A zná jich opravdu hodně!
České milovníky pečení si Mirka van Gils Slavíková získala jako porotkyně první řady televizní soutěže Peče celé Česko. Mezi evropskou cukrářskou elitu ale patřila dávno předtím, než se objevila na obrazovce České televize. Získala francouzský titul Professeur en Sucre d‘Art (Profesor cukrářského umění), zvítězila na cukrářských olympiádách i ve Velké ceně Paříže. Do své nejnovější kuchařky sepsala 120 receptů na cukroví, přidala recepty na likéry i svůj vyhlášený bramborový salát.
Z úvodu knihy je jasné, že Vánoce musíte milovat. Je to tak?
Moji rodiče nám dělali opravdu půvabné a kouzelné Vánoce. Jako děti jsme to udržovali s nimi, dělali jsme, že nevíme, že je postavený stromek, že jsou pod ním dárky... Tohle jsme drželi do patnácti let. Pak jsme se stali součástí všech těch příprav, pečení, zdobení. Vánoční stůl jsme vždy měli prostřený jako na zámku! A tohle všechno jsem do knihy chtěla dát. Aby, až jí budou čtenáři listovat, to bylo jako pohlazení od maminky nebo od babičky. Aby to nebyla jen kniha plná receptů. Vánoce pro mě dodnes znamenají šíleně moc, vyvolávají ve mně spoustu vzpomínek, a to všechno jsem se do knihy snažila vepsat. Znám poměrně dost lidí, kteří Vánoce nemají rádi a mně je to za ně líto. Tak doufám, že až si prolistují knihu a přečtou si mé vzpomínky, že Vánocům třeba odpustí.
Kolik pečete cukroví?
Nepeču na počet, ale podle toho, co vím, že mně a mým klukům chutná. U nás to jsou úlky všeho druhu, pistáciové, kokosové mandlové... Dělám linecké plněné rybízovým džemem, stříkané rohlíčky, pro sebe si peču trochu kokosových rohlíčků podle receptu mého tatínka. Vanilkové rohlíčky, plněné ořechy a pak děláme specialitu, která vznikla ze zbytků všech těst. V knize ji najdete jako Plněné šneky podle mých kluků. Ze zbylých těst udělám spirálky a pak s nimi pracuju jako s kokoskami, takže je tam čokoládová ganache, trocha džemu a máčím je v čokoládě. Ty jsou u nás velmi oblíbené. Když to všechno spočítám, dělám deset, maximálně patnáct druhů cukroví, od každého druhu jen jeden plech. Také si umím práci zjednodušit. Těsta zadělám najednou a pak jednotlivé druhy postupně odpékám.
Smí se u vás doma ujídat?
Ano! Maximálně si schovám krabičku na Štědrý den, abych měla něco na stůl, ale jinak embargo na cukroví není. Přijde mi, že všichni celý prosinec pečou, nikdo si nesmí vzít ani kousek a pak už jsou tak přejedení
a zblblí tím, že nesmí, že už cukroví nikdo nechce. My si ho raději užíváme hned zatepla!
Jak vypadají Vánoce u vás doma?
Milujeme celý advent. U nás je nejvýznamnější stromeček. Léta sbírám skleněné ozdoby z celého světa a rozšiřuju je o české, ty jsou nejpůvabnější. Stromeček zdobíme hned na začátku adventu, protože nám přijde škoda dělat to jen kvůli jednomu Štědrému večeru. A každý den si ho večer rozsvítíme. Dárky pod stromeček dáváme od momentu, kdy stojí, balíme úplně všechno a stromek je dárky úplně zasypaný. Já jsem schopna i zabalit každou ponožku zvlášť. Pro mě jsou právě tohle Vánoce – mít dárků hodně. Pak je dvě tři hodiny rozbalujeme a řehtáme se u toho jak blázni.
Jakou máte štědrovečerní večeři?
Ta u nás trvá klidně i tři hodiny. Mám doma šéfkuchaře, mého syna Clarka, takže já dělám klasiku a on zbytek. Každý rok máme nějakou specialitu, kterou jsme ještě neměli. Během roku si člověk spoustu věcí nekoupí, odepře a na Vánoce si to uděláme hezké. Všeho děláme ale přiměřeně, není zvykem, aby bylo moc polévky, moc salátu a dojídalo se to ještě tři dny. O Vánocích toho přece nesníte víc než normálně. Díky Clarkovi celou večeři servírujeme takovým trochu michelinským fine diningovým způsobem, máme pět až šest chodů a jsou menší, aby se do nás vešly. Nespěcháme, povídáme si a jednotlivé chody si vychutnáváme.
Držíte nějaké vánoční zvyky?
Na Štědrý den vždy pozveme někoho nového. Určitě znáte ten zvyk, že se prostírá pro náhodného příchozího. A mně to bez toho hosta přišlo takové smutné, tak jsem si neznámého dovedla. V Holandsku se Štědrý den neslaví 24. prosince, tady je důležitější Mikuláš, Vánoce jsou až 25. prosince, takže jsou u nás většinou kamarádi kluků a je to pro ně velký zážitek. Jsou z toho vždycky paf, jak to máme krásné. A já si při tom vždy uvědomím, jak velkou vzácnost v těch našich tradicích máme a že to není ani běžné, ani samozřejmé, aby se takto scházela celá rodina.
Jakých chyb se podle vás nejvíce dopouštíme při pečení cukroví?
Jednoznačně největší český neduh je záměna surovin. V receptu je psaná hladká mouka a my tam dáme špaldovou. A zapomínáme u toho, že je mezi těmi moukami razantní rozdíl, jak v savosti, tak v lepku. Špalda víc nasakuje a cukroví je pak tvrdší. Stejný neduh je při volbě tuku. Margarín je možná levnější, ale já radši koupím máslo, sním toho méně a více si pochutnám. Vánoční cukroví je specialitka, dám si ke kávě pět kousků a nemusím se tláskat od rána do večera. Vím, že je to umírněnost, která se moc nenosí. Lidé cukroví napečou tolik, že se nakonec nesní, pak se mrazí a vytahuje na Velikonoce, ale to už z mrazáku nasálo takových pachutí, že vám nemůže ani chutnat.
