Vyhrála soutěž MasterChef v Česku, ještě než dosáhla plnoletosti. Vařila a sbírala zkušenosti v londýnské michelinské restauraci Story. Neustále na sobě pracuje a už se rozhlíží, kam dál se vydá pro další zkušenosti.
Zapojila jste se do organizace soutěže Bocus d‘Or, která se vrací do Česka a jejíž světové finále se významem přirovnává k filmovým Oscarům. Jaká bude vaše role?
Původně jsem dostala nabídku zapojit se jako soutěžící do národního kola, což jsem dlouho zvažovala, a už se zdálo, že kývnu. Nakonec jsem to ještě probrala s Tomem Phillipsem, šéfkuchařem z londýnské restaurace Story, kde jsem pracovala. Tom má totiž se soutěží zkušenosti. Po rozhovoru s ním jsem se rozhodla, že počkám a tento rok do toho ještě nepůjdu. Protože si ale myslím, že celá ta soutěž má smysl, chci se v ní angažovat a podílím se na přípravách a budu tam mít vlastní cooking show. I to vnímám jako velkou zkušenost do budoucna.
Zmínila jste londýnské Story, kde jste strávila více než rok. Co všechno vám dala práce v restauraci, která má dvě michelinské hvězdy?
Naučila mě disciplíně, organizaci, perfekcionalismu, práci v týmu a pod tlakem s vypětím fyzických i psychických sil. Začínala jsem na základní kuchařské pozici (CommisChef) v cukrářské sekci a po sedmi měsících jsem se vypracovala na vyšší pozici Chef de partie na sekci teplých příloh. Navzdory náročnosti té práce jsem se utvrdila v tom, že se chci vaření profesionálně věnovat a ještě se zdokonalit. Proto jsem se po více než roce rozhodla Story opustit a vydat se do světa, abych získala další zkušenosti.
Kam jste zamířila?
Koncem minulého roku jsem měla možnost připravit pár vlastních degustačních večeří inspirovaných českou a slovenskou kuchyní v Singapuru, což jsem následně spojila s dvouměsíční cestou po Asii. Rok jsem v Londýně pracovala šestnáct hodin denně, šest dnů v týdnu a ten jediný den volna z týdne prospala. Cesta po Asii byla pro mě odměna a taky něco jako pracovní školení, které jsem si užila. Navštívila jsem Thajsko, Vietnam, Kambodžu, Bali a ochutnala, co se dalo. V každé krajině jsem navštívila místní trhy a taky absolvovala pár kurzů vaření, abych si osvojila jejich techniky vaření.
Bylo to v době, kdy jste rozmýšlela, co bude dělat dál. V Asii jste nechtěla zůstat?
Plánovala jsem, že bych ráda získala práci přímo v Singapuru v jedné z místních michelinek, ale získat tam pracovní povolení je více než komplikované. Podle místních nařízení musí být zaměstnáno nejméně 9 lidí s trvalým singapurským bydlištěm na jednoho zahraničního zaměstnance. A to je v Singapuru veliký problém, protože tam žije hodně bohatých lidí a chybí místní pracovní síla.
Co tedy plánujete dál?
Po návratu z Asie jsem rozeslala rozeslala svůj životopis do několika restaurací po celém světě, které jsou na mém seznamu přání, a nakonec trávím celý únor na pracovních stážích ve dvoumichelinských restauracích v Dánsku a ve Slovinsku. Na pár dnů budu v každé restauraci vařit, aby byla šance vidět, jestli se hodím do jejich týmu a jestli mi chod dané restaurace vyhovuje. Proto teď s určitostí nedokážu odpovědět, kam se posunu. Do té doby mám plný kalendář pracovních aktivit v Česku – kurzy vaření, natáčení receptů, degustační večeře nebo pracovní schůzky.
Hodně času trávíte v zahraničí, ale zároveň komunikujete s fanoušky na sítích a prostřednictvím blogu. Je pro vás důležité být s nimi v kontaktu?
Většina mého publika je z České republiky a Slovenska a sledují mě už léta, někteří od začátku, tedy od mých asi 11 let. Nepovažuji se za žádného influencera, nedělám „stojky“ před kamerou, ale jdu si vlastní cestou tak trochu v konzervativním stylu. Prezentuji se jídlem a chci, aby byl skrze mé jídlo vidět směr, kterým se posouvám. Snažím se fanouškům nabízet takový obsah, který jim dá vždy něco navíc. Pravidelně uveřejňuji recepty a rozšiřuji nabídku kuchyňských pomůcek, se kterými mám sama zkušenosti. V popisu receptů, ale i v produktech, lidé najdou maximum obsahu včetně tipů a rad, které usnadní vaření a pečení. Tento rok dokonce na webu chystám i novinku: ráda bych se více věnovala edukaci, ať už se to týká kuchařských technik, surovin, pomoci s výběrem správných pomůcek. S vedením webu a e-shopu mi pomáhají rodiče, sama bych to při práci v profesionální kuchyni stěží zvládla. Moje máma se věnuje úpravě stránek a táta logistice obchodu. Funguje to skvěle – já jim posílám tipy, informace, recepty a fotky jídel a oni se postarají o vše ostatní.
