Rumfordská polévka je na první pohled docela obyčejné jídlo z levných a dostupných surovin. Ovšem říct o ni tak málo, si nezaslouží. Vynalezl ji vědecký genius, aby posílil bavorské vojsko a zabránil hladomoru v Evropě. Zmíňuje se o ní i Božena Němcová a recept chtěl znát i Napoleon. Jak se vaří rumfordská polévka a jaké další otisky zanechala v našich dějinách?
Rumfordská polévka z rukou fyzika
Za zrozením rumfordské polévky stojí významný americký fyzik a vynálezce Benjamin Thompson, který byl později také znám jako hrabě Rumford. Jeho hlavním cílem bádání a experimentování byla termodynamika a izolační vlastnosti materiálů. Přišel například na to, že vaječný bílek je špatným vodičem tepla a úspěšně si to ověřil při zapékání zmrzliny v bílkovém sněhu.
- Thompson se také stal bavorským ministrem války a tehdy si všiml, jak je vojsko podvyživené a slabé. Rozhodl se využít své znalosti o termodynamice a povedlo se mu prosadit, aby vojáci dostávali třikrát denně teplou polévku, která jim navrátí bojeschopnost.
- Sám se také vrhl do vymýšlení receptu. Podmínkou bylo, aby obsažené suroviny byly levné a snadno dostupné. Její hlavní funkcí bylo zasytit a zahřát.
Teplá a vydatná polévka pro bavorské vojsko
Základem rumfordské polévky byly: kořenová zelenina, loupaný žlutý hrách, ječné kroupy, brambory, sůl, pepř, česnek, zázvor a tvrdý chleba.
- Maso se do ní nedávalo, protože bylo drahé. Nanejvýš se používal vývar z kostí.
- Pojídání brambor bylo v té době velmi ojedinělé, poněvadž doposud sloužily pouze jako okrasná rostlina
- a také se také věřilo, že jejich konzumace může způsobit zdravotní potíže. Proto zpočátku tuto ingredienci Thompson přidával potají. Právě on se zasloužil o kultivaci brambor v Bavorsku.
- Přidáním tvrdého chleba do polévky mělo především sytící efekt, ale v době potravinové nouze to byl jistě také jeden ze způsobů, jak neplýtvat jídlem. Možná právě tehdy se začala psát historie krutonů.
- Luštěnina se do polévky přidávala namletá a vařila se až do úplného rozvaření. Jednak jídlo zahustila a navíc se stala lépe stravitelnou.
Thompson měl se svou polévkou u vojáků úspěch. Její sláva na sebe nenechala dlouze čekat a rozšířila se až do Evropy, kde se o ni dozvěděl samotný Napoleon a dožadoval se receptu. V té době v Evropě vládl hladomor, a tehdy fyzik navrhl tamnímu panstvu, aby jeho pokrm uvařili a zadarmo rozdávali chudým lidem. Díky tomu si polévka vysloužila označení „lék na hladomor“ a Benjamin Thompson získal titul „hrabě Rumford“. Navíc právě odtud pramení zvyk rozdávání polévky potřebným.
Postupným rozšířením a zlidověním receptu začaly vznikat jeho nejrůznější obměny. V modernějších verzích se vyskytuje také masová složka. Nejčastěji jako opečená slanina nebo vepřový vývar. K dochucení slouží majoránka, sušený nebo strouhaný zázvor, na ozdobu petrželka.
Rumfordská polévka a další zajímavosti
- Díky rumfordské polévce, a především jejímu vynálezci, vznikly v době průmyslové revoluce velké polévkárny a vývařovny, které svého rozmachu dočkaly ve 30. letech 20. století v Americe, během hospodářské krize.
- Sám Thompson uplatnil své znalosti fyziky i při navržení tehdejšího moderního kuchyňského vybavení (včetně odvětrávání). Sepsal i několik knih s tabulkami, popisky a obrázky nejnovějších sporáků a dalších kuchyňských pomocníků.
- O zeleninovo-luštěninové polévce píše i Božena Němcová ve své knize V zámku a podzámčí. Zde zmiňuje, že se v panské kuchyni vařily tři hrnce polévky. V tom menším byla polévka hustá, obsahovala maso a pochutnával si na ní zámecký pán s rodinou. Střední hrnec byl už mírně naředěný, přesto stále vydatný a ten sloužil pro hladovějící děti. Ve velkém byly jen zbytky a tuto nevábnou tekutinu servírovali chudině.
Zdroje informací: BritishFoodInAmerica, Lidovky, Britannica
