Dnes je cukr samozřejmostí, nad kterou se pozastavíme jen v případě jeho výrazného zdražení. Ještě donedávna tomu tak ale vůbec nebylo. Na počátku 19. století platil za luxusní zboží a ani v dobách rozkvětu cukrovarnictví nebyl cukr pro každého. Odkdy běžně sladíme, jak cukrovarnický průmysl ovlivnil Napoleon a co o cukru píše denní tisk z roku 1920?
Nejstarším cukrem v Evropě a posléze i v českých zemích, byl cukr třtinový. Ten se sem, coby luxusní zboží, dovážel po staletí.
Značnou mírou se o to zasloužil mořeplavec Kryštof Kolumbus. Ten díky zámořským výpravám rozšířil pěstování cukrové třtiny po Karibiku a dalších koloniích, čímž zajistil Španělsku přísun sladkého potěšení. Zpracování třtiny je náročné na lidskou práci, proto na plantážích pracovali otroci dovezení z Afriky.
První pokusy o výrobu cukru v Čechách
Nejstarší dochované záznamy o zpracování v té době ještě třtinového cukru v Čechách pocházejí ze Zbraslavi, a to v létech 1787 až 1812.
Už v roce 1747 německý chemik Andreas Marggraf objevil přítomnost cukru v cukrové řepě a zároveň přišel na způsob, jak ho z ní získat. Jeho žák a následovník Franz Karl Achard dosavadní metodu ještě vylepšil, navíc vyšlechtil řepu s mnohem větší cukernatostí.
- V roce 1802 byl v Konarech nedaleko Vratislavi ve Slezsku otevřen první cukrovar na světě.
- I v českých zemích se uskutečnily první pokusy o získání cukru z řepy a to v roce 1801 na panství hraběte Vrbny v Hořovicích. Tehdy tam dokázali zpracovat asi 12 tun řepy, z té vyrobili asi 1390 kg sirobu, který následně v již zmíněné zbraslavské rafinerii přeměnili na cukr.
Cukrovarnictví pod taktovkou Napoleona a Marie Terezie
Velký zásah do rozvoje cukrovarnictví nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy učinily napoleonské války. Tehdejší francouzský vojevůdce znemožnil export exotické cukrové třtiny a tím muselo mnoho cukrovarů zcela zastavit svou činnost. Dále v roce 1809 ztratili Habsburkové své území u pobřeží Jadranu, a tím přišli i o své tamní cukrovary. To donutilo Marii Terezii hledat alternativu z domácích zdrojů.
- Jednou z alternativ k třtinovému cukru bylo zpracování javorového sirupu. V letech 1811 – 1814 vzniklo asi deset továren na jeho zpracování.
- Marie Terezie vyzvala tehdejšího rakouského lékaře a profesora chemie Johanna Jassnügera, aby se opět pokusil vyrobit cukr z řepy, avšak oba pokusy byly neúspěšné.
Český cukrovar a lihovar v Dobrovicích je světovým unikátem
První průmyslový závod na zpracování cukrové řepy v našich zemích byl vybudován v roce 1829 v Kostelním Vydří u Dačic, avšak pracoval jen tři roky. Velký přelom v cukrovarnickém průmyslu odstartoval roku 1831 hrabě Karel Anselm Thurn-Taxis, který na svém panství v Dobrovicích u Mladé Boleslavi postavil první cukrovar svého druhu na zpracování cukrovky v Čechách a na Moravě. Od té doby podnik pracuje nepřetržitě a tím se zapsal mezi světové unikáty.
- V 19. století, kdy procházela výrobna rozsáhlou přestavbou a rekonstrukcí, měl podnik až 1600 pracovníků.
- Přežil mnichovskou dohodu, znárodnění i přeměnění na akciovou společnost.
- Dnešní společnost Tereos TTD, a. s. je největším producentem cukru a lihu v České republice.
Po roce 1831 začaly v českých zemích vznikat další cukrovary, zlepšovaly se technologie, v souvislosti s tím rostla produkce cukru a v českých domácnostech se cukr objevoval stále více. O to spíš, když v roce 1841 ředitel dačického cukrovaru Jakub Kryštof Rad vymyslel kostku cukru.
- Důkazem toho, že cukrovarnictví v Čechách vzkvétalo, je fakt, že v roce 1872 – 73 bylo v provozu až 214 cukrovarů.
- Těch postupem času z důvodu nedostatku řepy začalo ubývat, až ke konci první republiky (1938) fungovalo jen 104 závodů. Jen pro porovnání v současné době je v provozu pouhých 7 cukrovarů.
Cukr za dob první republiky
Jak vidno, cukr byl a stále je komoditou, která hýbe politickou situací a pochopitelně i ekonomikou. Důkazem toho je i článek z roku 1920 v Pražských novinách, kde se tehdejší redaktor snaží vysvětlit nedorozumění o tom, že „Československá komise cukerní poškodila Republiku při prodeji cukru uskutečněném do Francie p. Abelesem, o 30 milionů korun.“
Dále dodává, že takový prodej musel obchodník uskutečnit, „neboť musili jsme zaplatiti 12 mil. hol. zl., jinak mohli holandští věřitelé zpeněžiti zastavený jim tehdy cukr.“ Z článku vyplývá, že pan Abeles docílil nejlepší plné denní ceny, která byla schválena Aloisem Rašínem a ministrem Cyrilem Horáčkem.
Cena cukru před stolety
O měsíc později, téhož roku vyšlo nařízení z ministerstva pro zásobování lidu o tom, že se zvyšuje daň z cukru, kterou budou odvádět paušálně přímo v továrnách na cukr. Daň na cukr není žádnou novinkou a právě kvůli ní si ho ani v době rozkvětu cukrovarnictví nemohl dovolit každý.
Na základě tehdejšího rozhodnutí se navyšuje „základní tovární cena cukru čištěného, určeného pro domácnost, z 257 K na 273 K za 100 kg účetní váhy, základna prima velké homole.“ Tak zní nařízení a dále tisk publikuje nové ceny platné od 26. ledna 1920 pro konkrétní výrobky.
- Například malá homole cukru o váze 5 kg stála 3,08 K za 1 kg.
- Homole štípané, krupice i moučka byly za 3,16 K/kg.
- Levnější byl třeba odpadek z kostek nebo lámané kusy, a to za 3,13 K/kg.
Zdroje informací: Národní archiv Pražské noviny ze dne 10. 1. 1920, Pražské noviny ze dne 13. 2. 1920, Český rozhlas Plzeň, Korunní cukr, Společnost pro výživu
