Sympatická cukrářka Iveta Fabešová nedávno vydala krásnou kuchařku Vše sváteční, která je plná vánočních receptů. Po jejím křtu, který se odehrával ve Werichově vile, jsme se v rychlosti zeptali na pár otázek.
Kdo vás přivedl k zájmu o cukrařinu?
Asi osud. Nikdo v rodině nebyl cukrář. Babička pekla se sestrou cukroví na svatby, ale to peče na Moravě skoro každá žena. Moc mě pečení vždy bavilo.
Na jaký zákusek z dětství ráda vzpomínáte?
Čokoládový pohár z cukrárny na náměstí ve Znojmě. Vysoká sklenice a plastová lžička, ale chutnal skvěle!
Kdo, nebo co vám bylo největším přínosem z hlediska cukrářských dovedností?
Cukrařina je řemeslo a k jeho zdokonalení potřebujete jen hodiny ve výrobě a trochu talentu od pána Boha. Vše ostatní vám může ukázat směr, ale zlepšíte se jen ochotou obětovat tomu svůj čas. Jinak to do rukou člověk nedostane.
Jaké jsou největší nástrahy cukrařiny?
Cukrařina vyžaduje přesnost. Nedá se ošidit, nedá se urychlit. Vyžaduje svůj čas.
Existuje ještě nějaká cukrářská technika, kterou byste se chtěla naučit?
Jejda, ano spousta! Chtěla bych být lepší v práci s čokoládou. Chtěla bych z ní dělat skulptury. To by mě moc bavilo.
Jaký z českých zákusků máte nejradši?
Věneček, jednoznačně věneček.
Co byste doporučila jako zdravou sladkost pro děti?
Kousek dortu. Nejde o suroviny, ale o množství.
Určitě jste připravovala zákusky i slavným osobnostem. Na čem si slavní od vás pochutnávají?
Asi na tom stejném, jako neslavní. Takto zákazníky nerozděluju. Každý člověk má své chutě, někdo rád čokoládové, někdo ovocné.
Máte nějaké vánoční triky na pečení cukroví a jaké je vaše nejoblíbenější?
Trpělivost! Obdivuji všechny dámy, které upečou hromadu cukroví v miniaturní velikosti, dokonalé nazdobené.
Jakou radu týkající se pečení byste ráda předala čtenářům Apetitu?
Aby se nebáli pouštět se do zdánlivě složitých věcí, protože učený z nebe nespadl. A jen praxe z nás dělá mistra.
