Letošní ročník pořadu Peče celá země byl obzvlášť vypečený. Účastníci podávali neuvěřitelné výkony, jejich práci sledovali diváci s obdivem po deset týdnů. Velkou měrou k báječné podívané přispěl i její vítěz, Vojtěch Vrtiška. Neotřelými nápady si získal i porotu. Jak se k cukrařině dostal a kde jsou jeho slabá pekařská místa?
V jednom z prvních dílů jste při hodnocení porotcům položil udivenou otázku: „Vám to chutná?“ Jak moc vás změnilo všech deset dílů Peče celá země? Zvedlo se vaše sebevědomí, získal jste impuls dojít v cukrařině ještě dál?
Tato otázka padla u trnkového dortu v prvním díle... Upřímně, recepty se snažím stavět tak, aby byly zajímavé, něčím specifické, ideálně donutily ochutnávajícího, aby se zamyslel nad tím, co jí, proč je to upečené tak, jak je.
Jsem rád, když si každý najde to své, co mu chutná a i vizuálně sedí, ale nemám ambice, aby vše, co upeču, chutnalo všem. Ani to nejde. Proto si myslím, že otázka byla na místě, a i dnes bych se zeptal úplně stejně. A co se týče motivace a lásky k pečení – stále roste a jsem za to moc rád.Podle Josefa Maršálka od vás bylo odvážné experimentovat ve finále se samými neobvyklými chutěmi – zvažoval jste jít do takového risku? Nebo je právě touha experimentovat to, co k vám patří?
Do finálového party stolku jsem chtěl otisknout co nejvíc ze sebe. A ke mně tyto chutě patří. Takže jsem neváhal ani minutu.
Ve finále jste působil velmi klidně, výzvy jste plnil s časovou rezervou, stíhal jste pomáhat ostatním – byl jste opravdu tak klidný nebo to bylo jen zdánlivé? Jak náročné na psychiku pro vás bylo účinkování v celé soutěži?
Mám za sebou tři roky studia medicíny, které byly neskutečně stresující a vyčerpávající, ale myslím, že mi paradoxně v soutěži neskutečně pomohly. Protože pak už vás nějaký dort moc nerozhází. Ale stres jsem samozřejmě pociťoval, jen ho nedávám tolik najevo.V průběhu celé soutěže jste udivoval porotu svým citem pro detail. Nebyl právě váš perfekcionismus někdy zdrojem stresu?
Celá soutěž je o pečení, ale také o práci s časem. Naštěstí se mi většinou podařilo najít minutku i na doladění detailů. Ale uznávám, občas je perfekcionismus na škodu.Co se změnilo ve vašem životě od natáčení, co chystáte a v jakém směru se věnujete cukrařině?
Dál ve dne studuji, v noci peču. Dál budu tvořit na sociální sítě, chystám kurzy, které budou zaměřené i na práci s isomaltem, pracuji na kuchařce... Zbytku nechám volný průběh a uvidím.
Co nejdůležitějšího jste se naučil v soutěži a udělal byste něco jinak?
Naučil jsem se, že přátelé jsou důležitější než soutěž. A neměnil bych nic. Ne, že bych nedělal chyby, ale myslím, že i ty k tomu všemu patří.Jaké výzvy v soutěži vás nejvíce bavily? Na jaké kolo naopak nevzpomínáte rád?
Já miloval dortové výzvy. Například výtvarná tematika byla naprosto skvělá. Nevzpomínám rád na valentýnský díl, protože v něm vypadl Martin, se kterým jsem si velmi rozuměl.Jak hodláte vítězství využít?
Vítězství v soutěži mi dalo možnost ukázat svou práci lidem, kteří by ji za normálních okolností neviděli, a za to jsem moc rád. Ale vyloženě využívat vítězství asi nechci. Rád bych ho bral jako základ, na kterém můžu dál stavět.Jaká věc vás v cukrařině nejvíce posunula?
To, že jsem nechodil na kurzy, ale pekl sám ve stylu pokus-omyl. Občas je to deprimující cesta, ale díky chybám, které uděláte, víte, čemu se příště vyhnout.
Co vás jako diváka předchozí řady letos zaskočilo?
To, že je vlastně formát soutěže hrozně krátký. Občas mě mrzelo, že se do pořadu nevešlo více, protože mám moc krásné vzpomínky a zážitky s mými spolupekaři, které vidět v televizi nebyly. Čas ale musíme dodržovat nejen my soutěžící, ale také štáb. I tak to bylo moc fajn.Co vás přivedlo k cukrařině?
Ta cukrařina nějak vykrystalizovala sama z vaření, kterému jsem se věnoval odmalička. Dost tomu pomohla i éra covidu, kdy se pro mě pečení stalo obrovským ventilem a relaxem.Kterou cukrářskou disciplínu máte nejradši a ze které disciplíny máte respekt?
Dorty asi vedou... A kvásková pekařina je pro mě neprobádaná země, protože zatím kvásek spíše vraždím, než abych s ním pekl.Kdo je váš cukrářský vzor?
Nemám vyloženě vzory, ale spousta osob je mi inspirací. Ať už to je z české scény Máslová brioška, Josef Maršálek, Helena Fléglová, nebo ze světových Antonio Bachour, Cedric Grolet nebo Amaury Guichon.Jaký český zákusek máte nejradši? Co vám naopak z klasických českých cukráren vůbec nechutná?
Já miluji klasickou, sáčkem tvarovanou špičku. K srdci mi nepřirostla kokoska.Je něco, co jste se naučil ohledně pečení od babičky nebo maminky?
Díky mamince a babičce jsem začal péct. Všechny základy mám od nich a jsem za to moc vděčný.
