Co všechno nakoupíte na farmářských trzích v Maďarsku a jak moc se liší od těch českých? Lokálním tržištěm v maďarském městě Eger vás provede Michaela Romanová, zakladatelka projektu Nalok.
Kudy na trh?
Do maďarského Egeru jsme vyrazili primárně za termálními lázněmi. To, co jsme ale viděli a ochutnali na místním tržišti, zdaleka přebilo horkou, i když léčivou vodu v bazénu. Najít trh v městečku Eger bylo poměrně snadné. Stačilo sledovat, odkud chodí babičky s náručemi plnými chryzantém. Nejednalo se o chryzantémy obyčejné, květ měl v průměru osm až deset centimetrů a sršel všemi barvami.
Když jsme na trh konečně dorazili, naskytl se nám pohled o pár let zpátky. Babičky s šátky na hlavách seděly na malých židličkách, před sebou kýbl plný chryzantém, na nich cenovku 300 napsanou na nedbale utrženém kartonu, a už na vás povolávají.
Paprika už není
Babičky s čerstvě řezanými, nebo spíše s trhanými květinami ze zahrádky byly však pouze začátek. Trh pokračoval do krytých prostor. Zde v přízemí opět babičky prodávají svých pár výpěstků. Většinou se jedná o něco málo ze zahrádky, pár domácích vajíček, domácí zavařeniny a nějaké rukodělné výrobky.
Papriky, tak typické pro Maďarsko, moc nebyly. Jak mi bylo pak vysvětleno, jedná se o hluché období. Stará paprika už je dávno spotřebovaná a ta letošní není ještě řádně vysušená.
Do říše uzenin, pařátů a lanýžů
V zadní části trhu se pak nacházelo masové království. Maďarské klobásy, salámy, čerstvé hovězí, škvarky, čerstvé ryby, které tvoří důležitou část maďarské kuchyně, a čerstvá chlazená drůbež. Tu nabízely opět v první řadě místní babičky. Neodolala jsem a v domnění, že kupuju kuře, jsem jednu ‚slípku‘ dovezla až domů. Následně jsem však zjistila, že se jednalo nejspíše o kapouna, tedy mladého kohouta.
Nutno dodat – byl vynikající a vývar z pařátků byl také velmi povedený. Další část trhu patřila lokální podobě českých mykofarem. Zde jsem ukořistila několik černých lanýžů, se kterými dodnes nevím, jak naložit. Své zboží zde nabízeli také prodejci kozích sýrů, medu a také tu krouhali čerstvé zelí. A mezi nimi se dalo najít i pár ‚přeprodejců‘, kteří trh tak trochu kazili svým exotickým ovocem…
Jó étvágyat! Když vás přepadne hlad
První patro trhu pak patřilo místním specialitám a hotovým jídlům. Nabízely se tu různé klobásy, řízky, langoše, grilovaná masa apod. Jeden stánek mě ale obzvláště zaujal. Veškeré zboží na jeho pultu bylo nakládané. Nejen klasická zelenina jako nakládané sladkokyselé zelí, nakládané papriky, dýně, kukuřičky, květák, ale také další všemožné směsi.
Takovému lákadlu nešlo odolat, a tak jsme si nechali naplnit kyblíček vším možným a nakonec ho zalili nálevem. Ten jsme si mohli vybrat z několika druhů, ale vyberte si, když nerozumíte ani slovo a všechny vypadají stejně. Kyblíček je nyní ozdobou naší lednice a jeho obsah mizí rychlostí blesku!
Jako od babičky
Celkově jsem si na trhu připadala jako v jiném světě. Nebyl to ani vídeňský Nashmark, ani pražský Jiřák. Vládne tam domácí atmosféra, babičky jsou usměvavé a člověku je upřímně jedno, jestli to vajíčko, co babička dnes ráno nasbírala v kurníku, má všechna potřebná osvědčení o kvalitě. Jde o to, nakoupit si lokální, poctivou potravinu nebo produkt.
Z trhu jsem odcházela s hřejivým pocitem u srdce a taška plná dobrot mě nemilosrdně táhla k zemi. V peněžence už ani forint a v druhé ruce pět květů chryzantém, které mi cestou zpět do republiky nezvadly!
