Keltské oslavy slunovratu
Nejspíš vás nepřekvapí, že pohanské keltské kmeny neslavily Vánoce. Důležitým vyvrcholením roku pro ně byl zimní slunovrat spadající na 21. prosince, jež nazývali Alban Arthuan. Oslavy zimního slunovratu se vyznačovaly pálením ohňů. Každá rodina ve své domácnosti zapálila oheň, o který se po dobu dvanácti dnů staral pán domu, plamen nesměl ani na chvíli vyhasnout. K zapálení ohně se vybíralo to nejhezčí poleno, jenž se polívalo medovinou, pivem, posypalo moukou či pomazalo medem. To vše mělo značit dobrou úrodu daného roku. Poleno se nazdobilo stálezelenými rostlinami a jmelím. Udržování ohňů symbolizovalo pomyslný návrat slunce. Zvyk zdobení polena, které jako první ošlehnou plameny v rodinném krbu, přetrval staletí. Stále se můžeme ve Francii, Británii, Portugalsku i Španělsku setkat s polenem, které po vzoru keltske tradice zažehne oheň, vlivem křesťanství však v den Vánoc, a je zdobeno jmelím či polité domácím alkoholem.
Sladké a vláčné francouzské poleno
Poprvé se zmínka o vánočním polenu objevuje ve spise biskupa z Bragy v 6. století. Popisuje, jak se špalek při oslavách před vhozením do ohně zdobí ovocem a v ohništi se polévá vínem. Ve Francii se tento zvyk na počátku 20. století přeměnil na pečení vánočního moučníku Bûche de Noël, které svým vzhledem připomíná právě dřevěné poleno. Sladká pečená roláda je plněná máslovým krémem, zdobí se čokoládovou či kávovou polevou a na vánoční tabuli má ve Francii své místo dodnes. Vyzkoušejte tento dezert, vláčnost piškotu a sladkost náplně si získá zajisté i vás.
Katalánské kakající polínko
Ne, nespletli jsme se. Pokud v čase adventu zavítáte do Katalánska, zajisté jej potkáte. Polínko s usměvavým obličejem, katalánskou sedláckou čapkou, které je schované pod dekou a vykukují mu jen dvě nohy. Říká se mu Tío de nadal, vánoční strýček. Do rodiny přichází po 8. prosinci. Polínko se takto nazdobí a děti se o něj do Štědrého dne starají. Nosí mu sladkosti, ovoce, zbytky od večeře, zkrátka se musí pořádně vykrmit. Na Štědrý den se děti vybaví klacky a bouchají polínko do oblasti skryté pod dekou, zpívají přitom koledy a k tomuto rituálu určené písně. Text písní i údery klacků mají polínko donutit k obdarování dětí malými dárky i sladkostmi, exotickým ovocem a jinými dobrotami. Ty se po dostatečném vytlučení objeví vedle polínka pod dekou a děti tak věří, že jim Tío de nadal připravil opravdovou „nadílku“. Kakající polínko nakonec končí jako v původní keltské tradici, tedy je prvním polenem, které má čest zažehnout oheň v rodinném krbu či kamnech.
Jugoslávský Badnjak
Zvyk vánočního polena najdeme také u Jihoslovanů, kteří jej nazývají badnjak: Štědrý den. Jižní Slované tuto tradici přijali také od Keltů a převážně dubové dřevo se nosilo na svátky slunovratu do domácnosti. Každý člen byl obdařen jedním polínkem. Zvyk byl ve 20. století z rodinných tradic přejat pravoslavnou církví. Pálení badnjaku, které se v minulosti potíralo medem, vínem či pálenkou, je dodnes součástí církevních oslav Vánoc.
