Pochutnávali si na něm naši předkové už na konci 18. století a dnes nesou ochrannou známku. Lomnické suchary jsou k dostání i v muzeu v Lomnici nad Popelkou, což není pro cukrovinky zrovna typické. Co je na nich tak jedinečného?
České suchary, které dobyly Ameriku
Lomnické suchary vyrábělo už před více než dvěma sty lety přímo v Lomnici nad Popelkou na 20 malých výrobců a ve velkém je pak proslavila a distribuovala společnost Jína.
- V období největšího rozmachu a prosperity byly lomnické suchary slavné až za hranicemi Čech. Firma Jína později zásobovala nejen celé Rakousko-Uhersko, ale i další země Evropy.
- Suchary se dokonce vyvážely i do Ameriky, kde o ně byl velký zájem.
- Na světové výstavě v Paříži v roce 1927 pak získaly lomnické suchary dokonce první cenu „Grand Prix“.
Jak šel čas s lomnickými suchary
Michal Jína si se svou ženou Barborou otevřel v roce 1810 pekařství. Jeho sortimentem byly mimo jiné právě později tak známé suchary a položil tak základy jejich živnostenské výrobě.
- Za skutečného zakladatele lomnických sucharů lze však považovat Antonína Kynčla, který suchary v Lomnici pekl již na přelomu 18. a 19. století.
- Zajímavé také je, že bratři Jínové (pokračovatelé rodinné firmy) – Antonín a Josef – spolu moc nemluvili a později každý z nich vyráběl suchary ve své továrně. Jeden v Praze na Žižkově a druhý v Lomnici nad Popelkou.
- Velkovýroba lomnických sucharů zaznamenala v průběhu své historie několik období prosperity i úpadku až po úplný zánik. V roce 2005 však vznikla nová firma J. Jína, (založeno 1810), která na bohatou rodinnou tradici navázala a v roce 2022 koupila tuto výrobnu sucharů pana Kodejšky společnost SVITAP s obdobným záměrem zachování tradičních postupů výroby.
Receptura zahalená tajemstvím
Kdo vytvořil původní recept na suchary, které později získali přízvisko lomnické, je trochu záhada. Přesto se však místním podařilo shromáždit tolik dobových materiálů, že to vydalo na samostatnou stálou expozici muzea v Lomnici nad Popelkou.
- Stálá expozice vznikla v roce 2012, více než 200 let po získání koncese na výrobu lomnických sucharů.
- Najdete zde historické obaly lomnických sucharů, dobové fotografie rodiny Jínů, která lomnické suchary proslavila, jedinou dochovanou řezačku na sucharový korpus, záběry do dílen závodů, vývěsní štít a množství získaných medailí a dalších ocenění.
Jak na tradiční lomnické suchary
Podle Ladislava Kodejšky, který byl v minulosti pokračovatelem v tradiční výrobě lomnických sucharů, je nejdůležitější správná vyzrálost veky, aby se dala dobře krájet a držel na ní cukr.
- Těsto lomnických sucharů obsahuje cukr, mouku, ořechy, pomerančovou kůru, žloutky, muškátový květ, citronovou pastu, kvasnice a mléko.
- Z vypracovaného těsta se pak tvoří veky podobné těm chlebíčkovým. Ty po upečení dva dny zrají, dokud nejsou dokonale vláčné.
- Pak už stačí veku naplátkovat, obalit v moučkovém cukru, narovnat na plech a opéct dokřupava. Lomnická firma má v nabídce i dietní suchary bez cukru, které jsou velmi oblíbeným sortimentem pro nemocnice a lékárny.
Regionální potravina s ochrannou známkou Evropské unie
V roce 2007 bylo na evropské úrovni odsouhlaseno, že za pravé Lomnické suchary jsou jedinečné a lze za ně považovat pouze ty, které se vyrábějí v Lomnici nad Popelkou a nejbližším okolí.
- Sladké lomnické suchary získaly evropskou ochrannou známku, takzvané chráněné zeměpisné označení PGI (Protected Geographical Indication), které zajišťuje, že se výrobek částečně nebo zcela vyrábí v určité zeměpisné oblasti a pro zákazníky je zárukou jedinečnosti.
- Toto označení získaly v roce 2007 jako třetí potravina v České republice, po Plzeňském prazdroji a Třeboňském kaprovi.
Zdroje informací: Deník, Eleska, Lomnice nad Popelkou, eAgri
