Patříte mezi generace, které zažily předlistopadovou éru československé gastronomie, nebo ji znáte spíš z vyprávění a dostává se k vám jako součást kulturního dědictví? Věřte, že s naším kvízem se nudit nebudete a kdoví, třeba se i něčemu přiučíte. Vyhrňte si rukávy, jdeme na to!
V období socialismu v Československu existovala specifická kulinářská kultura, která se lišila od současných trendů. I tak se některé pokrmy staly nedílnou součástí tradičního českého jídleníčku.
- Cenotvorba v socialistickém Československu byla řízena státem a měla za cíl zajistit dostupnost potravin pro všechny občany.
- Ceny potravin byly pevně stanoveny a byly relativně nízké, což mělo minimalizovat rozdíly ve stravování mezi různými sociálními skupinami.
- Avšak často docházelo k nedostatku některých potravin.
- Nedostatek surovin přinášely určité výzvy, ale obyvatelé Československa se naučili přizpůsobovat a využívat dostupné zdroje.
Znaky předlistopadové potravinářské výroby a tehdejšího pohostinství bohužel často nebyly nic, čím by se dalo chlubit. A ačkoli to ze stesků a vzpomínek některých pamětníků možná leckdy nevypadá, skutečností zůstává, že jimi byly hlavně šizení a nepříliš široký výběr. K tomu je třeba ještě připočíst chybějící informace na obalech a tedy nulovou informovanost o složení.
Přesto se do dneška dochovaly pokrmy, které se drží v rodinných i restauračních žebříčcích popularity. Stojí za tím nostalgie a vzpomínky na dětství či mládí i snaha recyklovat suroviny. Někdy za oblíbeností stála jistá výjimečnost nebo exkluzivita, která se odvíjela od (ne)dostupnosti některých potravin – odtud například široké použití kečupu nebo worcesterové omáčky.
- V jídelnách se pravidelně na menu vyskytovala sladká jídla jako rýžový nákyp, vdolky, buchtičky s krémem, nudle s mákem nebo ovocné knedlíky či krupicová kaše, která zpravidla rozdělovala strávníky na dva tábory: Jedni je milovali, druzí měli protažené obličeje.
- Závodní stravování bylo také vždy nechvalně spjato s fenoménem UHO, tedy univerzální hnědou omáčkou. To v principu není nic špatného, provedení však často pokulhávalo.
- Velkou oblibu měly omáčky doprovázené kynutými houskovými knedlíky. Snad v žádné jiné kuchyni se nevyskytují omáčky v takové roli a v takové šíři jako v té naší. Koprovka, svíčková, rajská, křenová, houbová, papriková, smetanová či okurková, ty všechny zpravidla spolu s plátkem hovězího servírovala stravovací zařízení po celém Československu.
- Významnou roli hrály (a stále hrají) brambory. Odtud pramení velká obliba francouzských brambor, brambor na loupačku, bramboráků, bramborových knedlíků a šišek a dalších bramborových příloh.
- Mezi restauracemi zaměřenými výlučně na tuzemskou kuchyni se jako jediná dostupná exotika vyjímalo pár čínských restaurací.
S nostalgií a s rezervou
Ne, že by se dnes nedaly koupit nekvalitní potraviny, ale spotřebitel je o tom vždy prostřednictvím povinných informací na obalu informován. To před listopadem 89 neexistovalo.
- Ve složení se dnes uvádí, kolik čeho potravina obsahuje, co se v ní nachází i jaké náhražky a přídatné látky výrobce případně použil. Chybět nesmí ani nutriční tabulky. Za socialismu byly tyto skutečnosti hlubokým tajemstvím.
- Často se operuje s pojemem „normy“, které „existovaly na všechno“. To je do značné míry pravda. Stejně jako zůstává pravdou, že se normy často ohýbaly a obcházely. Jen se to veřejnost neměla jak dozvědět. Žádné „potraviny na pranýři“ nebo recenzování restaurací tehdy neexistovaly a z logiky celého uspořádání ani nemohly.
- Současný trh nabízí možnost výběru. Řídit se můžete například cenou, důvěrou ke konkrétní značce, osobními chuťovými preferencemi nebo kvalitou výrobku (jeho složením, oceněními, pečetěmi). Výběr je jen na nás.
Vyzkoušejte náš kvíz a zjistěte, co víte o československém vaření a pečení ve druhé polovině 20. století!
Zdroje informací: DennikN, e15, RetroMuzeumBrno
