Jaké poklady ukrývá Prachaticko a které zdejší speciality se i po téměř sto letech uchovaly v našem jídelníčku? O tehdejší podobě jihočeského pohraničí a obzvláště o tamních pochoutkách se Amalie Kožmínová rozepsala v článku s názvem „Perla českého jihu“, který roku 1927 vydaly noviny Československá republika.
V dnešním retro okénku se podíváme na Prachaticko, které bylo součástí Sudet a stejně jako jiná pohraniční města se musela vypořádat se soužitím německým a českým obyvatelstvem. Jak zmiňuje Amalie Kožmínová v článku s názvem „Perla českého jihu“, Prachatice se zcela nikdy neponěmčili a „poměr mezi Čechy a Němci býval za starodávna v Prachaticích zcela sousedský a dobrý.“ Němci se učili češtinu, protože ji využívali „při obchodu s dobytkem“ na tehdy velkém a vyhlášeném trhu v Husinci. Češi zase posílali své děti do německých rodin „na handl“.
Právě přes Prachatice chodívali němečtí tkalci k Vodňanům pro přízi. „Na Šumavě i v české části pěstoval se dříve všude len, nosily se ‚tenčice‘ a ‚šerky‘,“ vzpomíná Kožmínová. České ženy schovávaly po sýpkách len a čekaly, až přijdou tkalci od Volar, aby jim ho prodaly. Ti zase z hor přinášeli pytel suchých hub a měnili je za znamenitý zdejší hrách nebo sladký mák.
Jihočeská pracharanda – do buchet i na škubánky
Stejně jako se v kraji míchala řeč česká s němčinou, míchalo se i jídlo a tanec. „Známá je na Prachatsku staročeská ‚pracharanda‘, dobré sypání ze sušeného ovoce.“ Nejčastěji se používaly sušené hrušky, které se následně rozemlely na prach.
- Tento prášek sloužil jako sladidlo a také na posyp nejrůznějších sladkých jídel. Například bramborových šišek, ovocných knedlíků nebo škubánků.
- Používala se také jako náplň buchet nebo k zahuštění a oslazení makové náplně na místo strouhaného perníku.
Pučálka – postní jídlo i chroupání k televizi
Další zmíněnou jihočeskou lahůdkou, která se podávala na Štědrý den je „pučálka“. Jde o naklíčený a opražený hrách, známý spíš jako postní jídlo v období před Velikonoci.
- Příprava je skutečně velmi jednoduchá, stačí si na pánvi rozpustit máslo, nasypat naklíčený hrách a pozvolna smažit, dokud kuličky nebudou lehce křupavé.
- Příliš s ním nemíchejte, aby neopadaly slupky.
- Pak přendejte na talíř, ochuťte solí a pepřem. Pučálku lze připravit také nasladko, kdy ji místo soli posypete cukrem.
Knedlíky vařbuchty, kočičí tanec i nahá díťata
Jídlo, které nás i Němce spojuje, jsou jednoznačně knedlíky. „Tvrdé kulaté jihočeské knedlíky z ječné neb žitné mouky, přišly jistě z německé strany přes ‚Práhatyc‘ dolů. Češi jim na Netolicku říkají ‚vařbuchty‘,“podotýká pisatelka.
Další česko-německé jídlo je „kočičí štajryš“, „míchanina z krupek, brambor a zelí“. Kožmínová pro upřesnění ještě dodává, že „štajryš je lidový tanec z okrsků německé části Šumavy, z oblastí Rehberga, Antiglu, Rýštýna a Kvildy.“
Autorka v odstavci zmiňuje i pokrmy, které jsou do dnešního dne snad úplně zapomenuta. Píše, že „chutným soustem jsou ‚nahá díťata‘,“ a „jídlo pomíchané oběma stranami jsou různé ‚štěrce‘ upravené z mouky a omastku, zalité na kuthaně.“
A pokud jste během čtení na některou specialit dostali chuť, uvařte si ji, nebo se vydejte, jak vybízí Kožmínová, do Jihočeského kraje. „Historická půda Husova kraje má centrum v Husinci a Prachaticích, v kraji nad jiném líbezném a zajímavém, v nějž aspoň jednou za život měly by směřovati kroky každého upřímného Čecha.“
Zdroj informací: Národní archiv, Československá republika, datum vydání 19. 10. 1927
