‚Francouzské stolování má pevné zákonitosti, které se striktně dodržují u domácího stolu i ve školních jídelnách. Každé jídlo sestává z předkrmu, hlavního chodu, sýrového talíře a nezbytného zákusku. Francouzi (včetně mého manžela) to prostě jinak neumějí,‘ napsala nám Petra Picot.
Když jsem v roce 1998 odjela do Francie jako au pair, nenapadlo mě, že se tahle krásná země stane mým domovem. Po dvou letech jsem odjela zpět do Čech, ale chuť se do Francie vrátit ani po měsících doma nezmizela.
Dala jsem v práci výpověď a odjela do Paříže, kde jsem získala práci v Plaza Athénée, hotelu s restaurací, jež byla držitelkou tří michelinských hvězd. Zamilovala jsem se do sommeliéra, který v ní pracoval, za tři roky jsme se vzali a narodil se nám syn.
Krupicová kaše je moje výhra
S miminkem jsme se odstěhovali z Paříže na východ, do regionu Franche-Comté, kde dodnes žijeme. K synovi přibyla ještě dcera a já si našla práci jako vedoucí servisu v La Citadelle de Besançon.
Doma na děti mluvím česky a ony hovoří plynně oběma jazyky. Občas jim vařím krupicovou kaši a ta jim chutná, což je moje malé vítězství. Do svého francouzského manžela totiž žádné teplé sladké jídlo nedostanu!
Pravidlo čtyř talířů respektují i školní jídelny
Naše domácí kuchyně je francouzská a základní pravidlo francouzského jídla je, že vždy obsahuje kompletní menu: předkrm, hlavní chod, sýry a zákusek. V zimě nahrazujeme salátové předkrmy k večeři polévkou, většinou zeleninovou.
Následuje třeba slaný koláč s uzeninou, zeleninou či tuňákem, potom sýr a nakonec sladká tečka: domácí clafoutis podobný české bublanině, čokoládový krém, jogurt s ovocem...
Tohle pravidlo čtyř talířů respektují i školní jídelny v college (druhý stupeň). Děti mají na výběr z několika předkrmů, sýrů či zákusků. Hlavní jídlo je jenom jedno, ale lze si vybrat podle velikosti hladu mezi malým a velkým talířem.
V našem horském regionu můžete ochutnat vynikající sýry Comté, Morbier či Mont d’Or. Ale i uzeniny, třeba klobásy saucisse de Morteau či Montbéliard, marmelády z třešní nebo borůvek a houby (smrže a hřiby).
A všechno zapíjet vynikajícími víny – šumivým crémant du Jura, bílým Savagninem či Chardonnay nebo červeným Poulsardem. Anebo speciálním žlutým vínem Vin jaune, to se používá i v kuchyni; poulet au vin jaune (kuře na žlutém víně) je místní specialita.
Za pultem stojí sami farmáři
Na nákup chodíme do nedalekého obchodu farmářů, kde seženu sýry, uzeniny, čerstvé maso, vejce, mléko, ale i zeleninu od místních bio producentů.
Je to tu sice dražší než v supermarketu, ale za pultem stojí sami farmáři, tak si s nimi můžeme popovídat, třeba o počtu narozených kůzlat či jak se daří včelám, což s oblibou dělá můj syn. Nakupuju tady s plátěnými sáčky a skleněnými krabičkami, čímž bojuju proti nadprodukci odpadu.
5 věcí, které stojí za ochutnání
- Vin Jaune: Víno z oblasti Jura s dlouhou tradicí. Základem pro jeho výrobu je odrůda Savagnin, kvasí a pak leží 6 let v sudech. Výsledkem je suché, typicky žluté víno speciální vůně a chuti. Lahev stojí okolo 20 eur, je to dobrá investice, může ve sklepě ležet roky a bude čím dál tím lepší.
- Mont D'Or: Sezonní sýr, který se vyrábí od 15. srpna do 15. března. Zraje na dřevěných prknech 21 dní, proto je v prodeji každoročně od 10. září. Může se jíst jak studený, tak teplý. Já osobně mám raději teplý, právě vyndaný z trouby, a k němu brambůrky a pořádný kus klobásy!
- Saucisse de Morteau: Uzená klobása vyráběná z masa prasat chovaných v pohoří Jura. Její název je odvozený od zdejšího města Morteau a musí být 48 hodin uzená pilinami jehličnanů, zvláště jalovců z téhle horské oblasti.
- Comté: Nejprodávanější francouzský sýr. Na výrobu jednoho kotouče je zapotřebí více než 450 litrů mléka, musí zrát minimálně 4 měsíce a ten nejstarší, který jsem mohla degustovat, byl starý 3 roky! Dá se jíst studený, zapečený úplně na všem, nastrouhaný v polévce...
- Croûte de Morilles: Smrži ve smetanové omáčce se s opečeným chlebem servírují většinou jako předkrm či jako příloha k rybě nebo kuřeti. Není to ovšem levná delikatesa, kilo sušených smržů se tady prodává za 300 eur!
Zdroj: Vyšlo v časopise Apetit
