Známe ji jako rebarboru i jako reveň a v sezóně patří mezi oblíbené náplně buchet, koláčů a moučníků . Dokonalý duet tvoří například spolu s jahodami, receptů však u nás najdete daleko víc. Šťavnatý kyselý řapík rebarbory přitom skrývá vedle zajímavé chuti i spoustu vitaminů a tělu prospěšných látek.
Její specifická jiskrná a svěží chuť dělí společnost na dva tábory. Zatímco fanoušci rebarbory se na ni celou zimu těší, jiní nadšení nesdílí. Pokud však patříte stejně jako my k milovníkům rebarbory, pojďte pést a vařit s námi.
- Někteří rebabroru před použitím loupou, pro jiné je to ztráta času. Svrchní vrstva však není nijak tuhá a po tepelném zpracování ani nepoznáte, že v koláči ji. Pokud milujete v kuchyni rychlou práci a některé úkony považujete za zbytečné, pak můžete na loupání zapomenout.
- Rebarboru nakrájejte na kostky a prosypte cukrem. Není potřeba ji zvlášť vařit, můžete ji v této podobě rovnou použít. Nezapomeňte slít vodu, kterou působením cukru pustí.
Rebarbora skvěle ladí s aromatickým a sladkým ovocem. Sluší jí kombinace se sladkými jahodami, hruškami i jablky například v podobě rebarborovo-jahodového kramblu.
Dokonale zvláční lité buchty na plech. Skvělé jsou kokosové řezy s rebarborou, ořechový chlebíček s rebarborou, bublanina s rebarborou nebo rychlý rebarborový koláč.
Použít ji můžete i do slaných pokrmů, připravit si můžete například vepřová líčka s rebarborou nebo vepřovou panenku s rebarborou.
Stinné stránky rebarbory
Proč se smí jíst jen na jaře? Proč se konzumují pouze řapíky? Od konce června se obsah kyseliny šťavelové ve všech částech rostliny zvyšuje. Před ní je třeba mít se na pozoru, protože je toxická. Rebarboru proto konzumujeme vždy tepelně upravenou, nikdy v syrovém stavu.
- Nejvyšší podíl kyseliny šťavelové se nachází v listech (které nejíme). K dosažení smrtelné dávky by ovšem bylo potřeba sníst jich 6 až 8 kg (v závislosti na tělesné hmotnosti), což se velmi pravděpodobně nikomu nepřihodí. I nižší a pravidelný příjem však může způsobit komplikace v močových cestách. S častou konzumací buďme opatrní. V případě rebarbory se doporučuje maximálně 2 – 3 krát týdně.
- Rebarbora se nedoporučuje lidem s revmatismem či problémy s ledvinami a močovým ústrojím.
- Opatrnost je na místě také u dětí a těhotných či kojících žen.
Kde se vzala rebarbora
Původ rebarbory sahá daleko před náš letopočet až na Sibiř. Patří do čeledi rdesnovité a dospělá rostlina dosahuje výšky až dvou metrů, v záhonku si pro ni vyhraďte alespoň jeden metr čtvereční.
- K dostání je sezónně mezi ovocem a zeleninou v supermarketech, běžně se pěstuje in na zahrádkách. Rebarbora neboli reveň kadeřavá či vlnitá je poměrně nenáročná na pěstování, jak se můžete dočíst v našem sesterském titulu Naše krásná zahrada.
- Řapíky rebarbory si můžete dopřávat v průběhu května a června, později už je raději nejezte a stejně tak se vyhýbejte konzumaci listů. Obsahují totiž kyselinu šťavelovou, která nesvědčí ledvinám a kloubům.
- Připisuje se jí schopnost vázat tuk, rebarbora tak patří mezi oblíbené potraviny při redukci váhy.
- Rebarbora obsahuje mnoho cenných látek. Je zdrojem vitaminů skupiny B (niacinu, kyseliny pantothenové a listové), hořčíku, jódu, fosforu, železa, manganu a draslíku.
- Napomáhá detoxikaci organismu.
Zdroje informací: časopis Apetit, NZIP
