„Nizozemsko je skvělá otevřená země, což se projevuje i v jídle – oblibě se tu těší italská, turecká, řecká, marocká, indonéská, surinamská, indická, thajská, čínská i japonská kuchyně,“ napsala nám Eva.
Už osmnáct let žiji v malebném městě Deventer na východě Holandska, kam jsem po studiu odešla za přítelem. Krásné středověké město na březích řeky IJssel bylo od nepaměti centrem obchodu a proslulo i svým perníkem, který se tu podle tajné receptury peče dodnes.
- V Deventeru žije více než sto tisíc obyvatel 80 národností, mluví se tu přibližně 100 jazyky a tato multikulturnost se projevuje i v rozmanitosti jídla.
- Oblibě se tu těší mimo jiné turecká, řecká, marocká, indonéská, surinamská, indická, italská, thajská, čínská i japonská kuchyně.
- Jsem šťastná, že Nizozemsko je i nadále otevřeno novým podnětům a že v každodenním životě nenajde uplatnění oblíbené holandské pořekadlo: „Co sedlák nezná, nežere.“ Miluji místní trhy, překřikující se prodavače, sladkou vůni stroopwafels (medových vaflí), která se mísí s vůní kibbelingu (smažené tresky) a pachem sýra.
- Na trhu se dá koupit úplně všechno: ovoce, zelenina, chléb, sýr, olivy, bylinky, květiny, hranolky, vietnamské rolky, turecké pizzy...
Holanďané tíhnou k jednoduchosti
V běžném životě jsou Holanďané střídmí a tíhnou k jednoduchosti, a to i co se jídla týče. Hodně se tu konzumuje chleba, jenž má ale do českého daleko. Je to takový upečený vzduch, který se tu jí k snídani i k obědu. Děti si ho berou do školy, dospělí do práce, teplé obědy se tady totiž neujaly.
- Díky přísné kalvinistické výchově si většina Nizozemců na chléb dává striktně jen jednu věc.
- Buď plátek šunky, nebo sýra, nutellu, burské máslo, či čokoládovou rýži.
- Byť Holanďané žijí střídmě a zdravě, neodpustí si některé pamlsky.
- Skoro všichni milují drop, lékořicové bonbony. Za rok jich dohromady snědí na 32 milionů kilogramů!
Hlavním jídlem dne je teplá večeře, u níž se okolo šesté hodiny schází celá rodina. Holandská kuchyně je inspirovaná tradičním zemědělstvím a chovem dobytka a moc se od té české neliší. Jídla jsou většinou hutná a sytá.
- Často se večeří stamppoty, tedy šťouchané brambory s dušenou zeleninou a kouskem masa či klobásou.
- Vedle zmiňovaných stamppotů se oblibě těší i polévky, hlavně snert – hrachová polévka, ke které se přikusuje tmavý žitný chléb se slanečkem.
- A děti si rády pochutnají na palačinkách se slaninou či s jablky.
- Nesmím zapomenout ani na ryby, čerstvou zeleninu, sýry a ostatní mléčné produkty. (Sklenici mléka si tady ostatně můžete objednat i v restauraci.)
- Po večeři následuje toetje – dezert, kterým je jogurt nebo vla, což je takový tekutější puding.
Jídlo hraje roli také při zvláštních příležitostech
Když se tu narodí miminko, podává se beschuit met muisjes – suchar posypaný anýzovými semínky obalenými v cukru. Na Mikuláše se pečou pepernoten a speculaas – sušenky s perníkovým kořením.
- Nový rok se tu vítá oliebollen – smaženým pečivem, které připomíná naše koblihy.
- Na svatbách se s hosty loučí houskou – ve chvíli, kdy se nevěsta s ženichem chystají odebrat do soukromí, je hostům nabídnuta káva nebo čaj a sva- tebčané k nim dostanou měkkou bulku se sýrem či šunkou.
- K pivu a vínu se nejčas- těji pojídají toastjes – malé krekry, na které se dává kousek brie, pomazánka, plátek lososa, paštika apod.
- Oblíbené jsou také bitterballen – ‚hořké‘ kuličky z hovězího ragú obalené ve strouhance a usmažené.
Ačkoli tady žiju už spoustu let, pořád ještě mě udivují některé místní zvyklosti
Třeba kolik Holanďané vypijí kávy. Dávají si ji k snídani, další okolo jedenácté a ještě okolo osmé večer. Ke kávě často dostanete jednu sušenku.
Sušenky jsou tu uvězněné v plechových krabičkách, které se na okamžik otevřou, abyste si mohli posloužit, a pak se víčko krabičky opět zavře, aby sušenky náhodou nezměkly.
Kalvinistickou šetrnost je vidět na každém rohu
Souvisí to bezpochyby s příslovečnou kalvinistickou šetrností stejně jako otázka, kolik přesně sním k večeři brambor, jestli jednu, nebo dvě, aby se zbytečně jídlo nevyhodilo. Nebo malé skleničky – když si v restauraci objednáte víno, přinesou vám 1 deci, pivo se čepuje do sklenic s obsahem 2 deci a pěnu vám hezky zarovnají.
A na návštěvách není zvykem si sám nabídnout ze stolu. Čeká se, až hostitel pozvedne tác, na kterém jsou holandské hapjes – jednohubky –, a postupně je nabídne hostům.
Chybí mi houbaření
Jako příslušníka houbařské velmoci mě tady překvapil zákaz trhání hub a jiných lesních plodů. Každý centimetr půdy zde někomu patří, a bez povolení majitele se tedy nesmí nic sbírat ani sklízet.
Nedovolené houbaření se bere jako krádež a pytláctví a hrozí za to pokuta až 200 eur či měsíc vězení. Naštěstí tady strážci lesa často přimhouří oči.
Zdroj: Vyšlo v časopise Apetit
