Přihlášení do mého Apetitu


Přihlášení


Nová registrace Zapomenuté heslo

Skromný jídelníček prababiček: Za války jedly, co našly v přírodě a hlad zaháněly slanou kaší se sádlem

Vaření za války
ZDROJ: Getty Images
sdílet:

Na počátku 20. století Evropu sužovala neúroda a po propuknutí 1. světové války začaly docházet i ty nejzákladnější suroviny. Propukl hladomor a především dělnická třída trpěla obrovským nedostatkem. Lidé si museli vystačit s tím, co nabízely lesy, louky a řeky. Jedli se raci, žáby i špenát z divokých rostlin...

Od potravinové krize až po totální hladomor

Pojďme se poohlédnout o více jak století zpět, do doby, kdy vypukla první světová válka. Tehdy (nejen) na území Rakousko-Uherska v roce 1917 vypukl hladomor. Lidé dělali vše pro to, aby přežili.

  • Před tamními úřady demonstrují hloučky žen, které zůstaly samy doma s dětmi a docházejí jim i základní suroviny.
  • Nepokoje se objevují čím dál častěji a v řadě případů na protestující místo pomoci čekají četníci, kteří se nebojí použít zbraně.

Co se o potravinách psalo v Národních listech?

  • Jde o dočasný nedostatek té, či oné potraviny, za nějž je vinna spíše nedostatená organisace zásobovací - Národní listy, květen 1917 
  • Ušetříte času i penež, objednáte-li si mou polévkovou hmotu, velmi výživnou a bohatou na tuk. Píše neznámá obchodnice v únorovém vydání Národní listů z roku 1917.
  • Že se z Čech nevyvážejí potraviny? Dovolují, aby se potraviny, jichž není nejen dostatek, ale naopak velký nedostatek, vyvážely z království!

Nejhůře na tom byla dělnická třída

Především u dělnické třídy se jídelníček razantně změnil, protože jejich minimální mzdu pohlcuje rostoucí inflace. Lidé jsou odkázáni na přídělový systém, avšak řada potravin se stává nedostatkovými. Výrobky z mouky, alkohol a následně i máslo a maso. V důsledku toho vzkvétá černý obchod.

Pečlivé skladování potravin a žádné plýtvání

Aby se lidé v té době uživili, museli se spoléhat na to, co si vypěstovali nebo jinak opatřili. Plýtvání bylo v té době zcela nemyslitelné. Veškerou úrodu pečlivě skladovali, aby jim potraviny vydržely co nejdéle.

  • Kořenová zelenina se uchovávala ve sklepích, často zahrabaná do písku.
  • Velmi běžné bylo mléčné kvašení, kterým se konzervovalo především zelí, ale i další zelenina. V kameninových sudech pak vydrželo po celou zimu a stalo se tak zásobárnou vitamínu C.
  • Z ovoce se sušily křížaly a vyráběla povidla.

Byliny nejen jako lék

O plýtvání v dávných dobách nemohla být řeč. Hospodyňky uměly s potravinami velmi šetrně zacházet a využily je do posledního kousku. Zelenina se velmi často jen omyla od hlíny, případně z nejhoršího oškrábala.

  • Kromě vypěstované zeleniny se jedly i ‚divoké‘ rostliny. Velmi často se připravoval „špenát“ z mladých kopřiv, šťovíku, lebedy, merlíku nebo polníčku.
  • Tyto rostliny se často konzumovaly také syrové nebo se přidávaly do polévek.
  • Velmi oblíbenou byla i ‚divoká pažitka‘ (česnek viničný), která roste na přelomu února a března. Nebo zářivě zelený ptačinec žabinec, jehož chuť připomíná mladé výhonky hrášku.

Ženy měly také bohaté znalosti o účincích léčivých bylin. Velmi rozšířený byl heřmánek, kopřiva, bez, podběl, šípková růže, řebříček, pampeliška a jiné.

  • Kořen pampelišky se také pražil a sloužil jako kávovinová náhražka.

„Čím víc kuchařů, tím slanší kaše“

Velkou tradici má u nás konzumace kaší z různě hrubých zrn obilnin. Oblíbená byla pohanka, oves, jáhly, kroupy. Kaše se připravovaly naslano, protože cukr byl tehdy velmi luxusním a drahým zbožím.

  • Dle možností se mastily sádlem, škvarky nebo slaninou.

Maso? Na dlouhá léta nedostatkovou surovinou

Maso se na dlouhá léta stalo nedostatkovou surovinou. Dokonce i na vesnici byl chov zvířat regulován a pod bedlivou kontrolou. Z hospodářských zvířat se jedli slepice, kohouti, kachny, husy, králíci. Koza často sloužila především jako zdroj mléka.

  • Zdrojem obživy byla i divoká zvěř a drobné ptactvo – bažanti, koroptve, a zpěvní ptáci, i přesto, že byl jejich lov už ve druhé polovině 19. století zakázán.
  • Na talíři se objevovali také vodní živočichové a obojživelníci. Lovily se ryby, raci, žáby, ale také kachny a nutrie.
  • Velmi oblíbené, a to především v klášterech, bylo pojídání hlemýžďů.
  • Dalším živočišným zdrojem bílkovin byla vejce, mléčné výrobky (především ty zakysané, jako tvaroh, kefír nebo podmáslí).

Z darů lesa

  • Les byl dalším velkým zdrojem obživy. Sbíraly se lesní plody, jako maliny, borůvky, ostružiny, brusinky.
  • V kuchyni se uplatnily i jedlé houby.
  • Mladé smrkové jehličí sloužilo jako lék proti kašli. Listy maliníku na ženské problémy.

I dnes se stane, že jednou za čas v obchodech chybí nějaká surovina a příjemná není ani inflace, se kterou se pojí zdražování potravin. I přes to, že se současná situace nedá se situací, která nastala v roce 1917 srovnávat, můžeme si vzít od našich babiček, pra a pra pra babiček, ale i dědečků příklad a naučit se od nich, jak potraviny využít do posledního kousku a jíst skromně!

Zdroj informací: Český rozhlas, Lidovky, Česká kuchyně za dob nedostatku Zdeněk Číbrt, Národní listy

Skryt pre seznam

Související články

Autor: Katka Vávrová

Apetit magazín

Obchod Apetit

Dostupný
399 Kč
279 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
279 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
279 Kč
Dostupný
399 Kč
279 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
279 Kč
Dostupný
399 Kč
279 Kč