Jídlo, poznávání cizích kuchyní a cestování miluju, píše Markéta. Jako rodina i s dětmi jsme toho navíc dost projeli - Evropu a Maroko jsme projeli s dodávkou, batůžkařili jsme v Thajsku… Když jsem ale před téměř třemi roky na Kostarice poprvé zašla do supermarketu, moje první myšlenka byla: Tak tohle nedám.
Rýže a fazole kam se podíváš
V běžných obchodech a supermarketech, kam chodí nakupovat místní, je velmi omezený výběr věcí, na které jsme zvyklí. Najdete zde potraviny, které jsou základem místního jídelníčku jako rýže, fazole, fazolové omáčky, mnoho tipů kukuřičné mouky, kávu a nepřeberné množství piva, nealkoholických přeslazených nápojů a chipsů.
Ze zeleniny a ovoce jsou klasikou banány, a to jak běžné, tak plantainy na vaření, papája, meloun, avokádo a několik druhů zeleniny. Mezi ty patří rajčata, brambory, sladké brambory, yuka, mrkev a zelí. Překvapilo mě, že se v malých obchodech spousta věcí prodává po kusech, jako třeba plátkový sýr, plenky nebo vajíčka. Hodně lidí na tptiž problém zaplatit v hotovosti za větší nákup, tak si každý den koupí jen to, co potřebují.
Sýry nad zlato
Spoustu potravin, které jsou pro nás samozřejmostí, nenajdeme. Pro mě je nejhorší situace mléčných výrobků. Většina zdejších jogurtů je slazená, v běžných obchodech najdeme pouze sýry místních značek, což je buď typický čerstvý sýr, který trochu připomíná haloumi a je dobrý třeba do salátů, anebo napodobeniny zahraničních sýrů, které ale nemají s originály nic společného. Po pár dnech jsem začala toužit po parmazánu, fetě, řeckém jogurtu a zakysané smetaně.
- Mléko, stejně jako třeba rýže, mouka nebo kukuřice je na Kostarice se ze zákona obohacuje o vitamíny, což je opatření proti podvýživě. Já se ale snažím jíst co nejpřirozenější stravu, takže z toho upřímně úplně nadšená nejsem.
Chleba jako základ jídelníčku?
Pro manžela, který je z Baskicka a bez chleba se nenají, bylo nejhorší, že zde není běžně možné koupit čerstvé pečivo. V menších obchodech jsou k dispozici pouze balené toustové chleby. Proto se manžel nakonec ze zoufalství naučil chleba péct sám.
- Kostaričané chleba téměř nejedí. Snídají, obědvají a večeří rýži a fazole, případně jedí kukuřičné tortilly. Pokud si dají pečivo, jedná se často o sladké taštičky, která často plní slaným sýrem a cukrem.
Když na to máš…
V posledních letech se na Kostariku, především do některých oblastí jako je San José, Tamarindo, Uvita, Nosara nebo oblast Karibiku stěhuje mnoho cizinců, kteří sem přijeli stejně jako my za klidnějším životem a krásnou přírodou. Často se jedná o lidi, kteří vyznávají alternativní a zdravý životní styl, surfují, cvičí jógu nebo si chtějí založit farmy či komuny, případně o digitální nomády, kteří pracují online.
Takže zde najdeme i supermarkety, které prodávají zahraniční zboží, převážně ze Spojených Států a obchody s bio potravinami a zdravou výživou. Já pracují jako „food coach“ (výživový poradce, pozn. red) a zdravé jídlo je moje vášeň. Takže si s nadšením prohlížím regály plné posledních novinek ve výživě, které jsem znala jen ze zahraničních blogů.
Děti mi s nadšením ukazovaly maliny a manželovi tekly sliny při pohledu na španělské uzeniny. Problém ale je, že všechno v obchodech pro cizince je velmi drahé a ze začátku se nám stávalo, že jsme se při pohledu na cenovku nestačili divit. Za malý nákup v supermarketu jsme platili jako za večeři v luxusní restauraci. Vše stojí mnohonásobně více než v Evropě.
Kupujte banány, kupujte…
Postupně jsme začali přicházet na to, jak to vlastně udělat. Jedním z rozhodnutí bylo začít nakupovat zeleninu na trhu nebo v místních zeleninách případně od podomních prodejců, kteří objíždějí město s auty či náklaďáčkem naloženým zeleninou a do reproduktoru rozhlašují nabídku. Trhy je potřeba volit místní, na hodně místech, kde žijí cizinci jsou farmářské trhy, kde ceny zeleniny připomínají ceny šperků, takže když farmářské, tak od farmářů.
My jsme se nakonec po několika místech odstěhovali do hor kousek od města San Isidro, kde je jeden z největších farmářských trhů na Kostarice a právě možnost nakoupit čerstvé jídlo a zeleninu za přijatelné ceny byl jedním z důvodů. Předtím jsme žili na pobřeží Guanacaste, kde je horko a sucho a nedá se nic pěstovat a v tropické džungli Karibiku, kde se daří kokosům a banánům, ale jinak se všechno musí dovážet.
Dělej to, co místní
Postupně jsme taky přišli na to, že místní často vlastně v obchodech nenakupují. Je tu běžný podomní prodej čehokoli. Místní pěstují ovoce a zeleninu, chovají zvířata, vaří, pečou a všechno nabízejí po známých či sousedům. Díky znalosti španělštiny máme velkou výhodu.
Takže husy kupujeme od jednoho souseda, krůty od druhého, další má vajíčka a kuřata a taky místní ostružiny. Mléko a sýr bereme čerstvé od farmáře. V našem posledním bydlení mléko dojil přímo před našíma očima.
Podobně je to s rybami. Když jsme bydleli na pobřeží, kdykoli jsme viděli někoho rybařit, brali jsme si kontakt a domluvili se, že až něco vyloví, ať nám dá vědět a pochutnali si takhle na skvělých čerstvých rybách, včetně ryby, které zde říkají papoušková, protože má tyrkysově modrou barvu.
Běžné tu taky je, že lidi, aby si něco přivydělali, něco uvaří či napečou nebo nasbírají ovoce a chodí od domu k domu. Každou neděli tu projíždí pán v oprýskaném autě a se svým pětiletým synem prodávají tamales, místní kukuřičnou kaši plněnou masem, která se vaří v banánových listech. Zastaví před každým domem a volá (neexistují tu zvonky), jestli nechceme. Další sousedka nasbírá místní pomeranče a chodí od domu k domu, v předchozím bydlení pekla sousedka v peci na dřevo sladké pečivo.
Maso od řezníka? Radši ne…
Kupovat přímo od farmářů je pro mě taky důležité kvůli kvalitě potravin. Například maso, hlavně kuřecí se běžně napichuje různými roztoky pro větší objem a zkřehčení a najít v běžném obchodě kvalitní maso je téměř nemožné. Navíc je maso u řezníka často rozmražené. Kvůli velkému horku je mražení jediný způsob jak zabránit zkažení. Několikrát se nám ale stalo, že nám bylo špatně.
Děti, vezměte tašky a ledničku, jdeme nakupovat….
Od místních jsem se tu naučila, je jezdit nakupovat s ledničkou. I když jedete z obchodu rovnou domů, maso a mléčné výrobky se kvůli velkému horku můžou zkazit. Takže bez ledničky ani ránu.
Dalším krokem k ochraně rodinného rozpočtu bylo začít nakupovat trochu jinak. Hlavně ovoce jsme museli změnit, i když upřímně to u dětí nebylo zas až tak jednoduché. Místo klasických jablek, meruněk, třešní, švestek a hrušek, které tu nerostou postupně přecházíme na tropické ovoce jako papája, mango, ananas a další pro nás nezvyklé druhy.
No a když někdo jede na návštěvu, tak nám vždy něco přiveze. Já si nechávám vozit pudinkový prášek, protože děti pudink milují, čekankový sirup, bio prášek do pečiva a bylinky a dochucovadla jako harissu, které tu nemůžu sehnat, a manžel sušenou šunku, baskický ovčí sýr a taky kvalitní sypaný čaj.
