15x ředkvičky na talíři

Pikantnost ředkviček způsobují glukosinoláty a hořčičné oleje. Najdeme je i v jiných plodinách jako jsou například brokolice, zelí, květák nebo růžičková kapusta. Částečně se na pálivosti projevuje také dostatek vláhy při pěstování. Ředkvičky ji opravdu hodně nasávají, takže čím více vody jim dopřejeme, tím budou šťavnatější a méně pálivé.

• Nejčastější uplatnění mají ředkvičky čerstvé, tepelně neupravené a křupavé. Jejich výrazná chuť osvěží sendviče, na chlebíčky saláty. Perfektní jsou i jen tak nakrájené na chlebu s máslem, připravíte z nich také ředkvičkové máslo nebo pomazánku. Za vyzkoušení rozhodně stojí vajíčková s ředkvičkami. 
• V salátech vyniknou nejen hlízy ředkviček, kde i jejich listy. Poslouží podobně jako rukola nebo listy špenátu, připravit z nich můžete i pesto.
• Přidejte ředkvičky do bramborového salátu nebo ovocného s pomeranči.  
• Milovníci netradičních příloh jistě ocení náš recept na zapečené ředkvičky s medem a skořicí, které vás svou chutí zaručeně překvapí. Pokud chcete spíše něco sytějšího, vyzkoušejte je například ve slaninovém kabátku – jsou doslova k nakousnutí!
• Uvařit z nich můžete krémovou polévku, v některých receptech se v polévce uplatní i ředkvičková nať. Lze jimi spolu s další zeleninou doplnit horký vývar. Zazáří i v čínské polévce. Výborné jsou i v salse na mexických nachos. 
• Skvělé jsou naložené ředkvičky.

Ředkvičky plné vitaminů

Zdánlivě malá ředkvička je přímo napumpovaná látkami užitečnými pro náš organismus. Doplní velké množství vitaminů B, E, D, C a spoustu minerálů. Obsahuje také provitamin A, který má blahodárný vliv na zrak, imunitní systém a kvalitu pokožky i vlasů. Za zmínku také stojí obsažené hořčičné oleje. Ty si rostlina vytváří jako obranu proti škůdcům a v lidském těle působí proti plísním i bakteriím. 

Ředkvičky prospívají trávícímu traktu a často se doporučují jako pomoc při zácpě, nadýmání či jiných střevních a žaludečních problémech. Údajně snižují riziko výskytu rakoviny, zejména plic a střev. Některé studie poukazují na jejich schopnost stimulace mozku, takže fungují například i jako prevence Alzheimerovy choroby. 

KVÍZ: Jak jste zdatní v kuchyni?

Více

Odkud se vzaly ředkvičky?

Ředkvičky různých tvarů a barev pocházejí z Asie a od 16. století si na nich pochutnáváme i v Evropě. V současné době se pěstují po celém světě. Nejznámější jsou červené a kulaté, najdeme však i fialové, oranžové nebo bílé odrůdy různých tvarů a velikostí.

• Bulvy, které konzumujeme, se totiž tvoří na jaře nebo na podzim. Nedočkavci ocení jejich ěstování ve skleníku nebo pařeništi. Do těch se mohou vysazovat už v polovině února a přibližně za tři týdny jsou připraveny ke sklizni. Daří se jim ale i na  záhoně na zahrádce nebo ve větším květináči na balkóně. Ideální je začít s výsadbou v druhé polovině března. 
• Sklízejí se už měsíc od zasetí a pak lze další semínka dosévat celé jaro. Právě v jarních měsících jsou červené, křupavé bulvičky nejchutnější, protože jim svědčí krátký den a vydatná zálivka.
• Ředkvičky mají asi jeden jediný vyšší nárok, a to na vláhu. Zalévat chtějí poměrně často, jinak budou spíše dřevnaté než šťavnaté. 
• S přibývajícím množstvím slunečního svitu ředkvičky nasazují na květ a dřevnatí.
• Druhá sezona ředkviček pak startuje na podzim. To, jak budou pálivé, závisí na množství vody, kterou jim během růstu dopřejeme. Čím pilněji budeme zalévat, tím křehčí a méně ostré ředkvičky budou.