Magdalena Dobromila Rettigová, Zdeněk Pohlreich, Jan Punčochář. Kdo z nás by neznal tyto slavné kuchařské osobnosti? A co Marii B. Svobodovou? I když je jméno této kuchařky a zkušené hospodyně žijící v 19. století dnes spíše zapomenuto a část jejího příběhu se zdá být ztracena, po vydání své knihy se tehdy stala celebritou. Její sláva a cenné rady si našly cestu až za oceán, kde se stala oblíbenou i v listech českých krajanů.
Její kuchařka s názvem „Kuchařská kniha čili důkladné navedení k samostatnému naučení se vaření a správné hospodárnosti“ se stala doslova bestsellerem konce 19. století. Nejedná se však o pouhý soupis receptů, originál knihy vydaný roku 1893 obsahuje i různé rady pro hospodyně, speciální kapitoly o vodě, másle, mléku, vepřovém sádle a nejen to.
- Dokonce zde najdeme i poměrně rozsáhlou zmínku o tapioce, která začíná slovy: „Jest to taktéž velmi jemná mouka škrobová, jež v Indii a Brasilii z bambuliny keře manihot se dobývá.“
Výjimečná žena, která předběhla svou dobu
Svou „Kuchařskou školu“ Marie B. Svobodová věnovala především dívkám, které se teprve seznamují s úlohou hospodyňky, což naznačuje i ve věnování: „Věnováno všem dorůstajícím dívkám vůbec, zvláště pak nevěstám a mladým paním.“ Na své si přijdou i zkušené kuchařky, kniha mimo receptů obsahuje například i podrobné návody, jak zvíře porazit, rozporcovat, vyvrhnout, jak naložit snad s každou částí, kterou zužitkovat lze. Hovoří o porážení drůbeže, ryb, ale i želvy aj.
- „Maso ze želvy přichází k nám i z Anglicka v plechových krabicích naložené, tak že ho třeba jen dle vůle pokrájeti, pak několik minut na madeirském víně dusiti a potom dáti do hotové polívky nebo omáčky.“
Velice poučná je část o koření a kořenění pokrmů, kde v úvodu píše, proč se koření používá a jak je vhodné kořenit, např. „Nejvíce nemocí žaludkových vzniká vůbec překořeněním jídel.“ Poté se věnuje mnoha druhům koření, popisuje například jejich vlastnosti a využití.
- Například: „Bobkový list má býti pěkně do žluta zelený, bez stopek, neotřepaný, do jídel nechť se přidává jen mírně, sice jsou trpká a mimo to kazí i žaludek.“
- U mnohých druhů udává i cizí či lidové názvy, např. vanilka – vanille givrée, nové koření – všehochuť.
Dnes se k odkazu Marie B. Svobodové hlásí například Oldřich Sahajdák, šéfkuchař michelinské restaurace La Degustation Bohême Burgeoise.
Jak vznikla „Kuchařská škola“?
Počátky knihy můžeme datovat do roku 1876. Jak Marie B. Svobodová píše v předmluvě své knihy, přečetla si článek v chrudimských Hospodářských listech, ten ji přiměl k vydání její „Kuchařské školy“. Redaktor se v článku zamyslel nad mladými hospodyněmi své doby, podotkl, že jejich praktické znalosti nejsou zrovna dobré, nicméně dodal, že se nediví, protože je nemají odkud čerpat.
- V závěru své předmluvy tedy Svobodová píše: „Přála bych sobě, aby dílo toto vyhovělo vytknutému účelu a bylo skutečně „Kuchařskou školou“, z nížto by dívky nejen ku poznání přišly, že liché jsou všeliké předsudky tak zhusta proti vaření pronášené, ale by též z ní na řádné hospodyně se vycvičily, a takto pomáhaly klestiti dráhu k lepší budoucnosti našeho národa.“
Blaze dívce, která ji do výbavy dostane!
Ve všech zdrojích se jako rok vydání „Kuchařské školy“ uvádí letopočet 1894 (i na titulní straně knihy můžeme najít právě tento rok), nicméně v dobovém tisku se dočteme, že první část díla se dostala na pulty před Vánocemi roku 1893, dokazují to velice nadšené recenze na tuto kuchařskou bibli.
První díl byl zaměřen na obecné povědomí o vaření, ve druhém díle se nacházelo více konkrétních postupů a receptů. Mezi obecné rady patří například to, jak úsporně topit, jak skladovat potraviny, jak správné umývat nádobí. Ve druhé části najdeme recepty na kompoty z ovoce, míchaná vejce, kynuté knedlíky apod.
Velký důraz kladla na čistotu surovin i prostředí. Autorka se také přikláněla ke zdravějšímu stylu stravování, poměrně hodně se věnuje správné výživě, ale nezavrhuje ani nezdravá jídla a alkohol (jedna kapitola je věnována lihovinám, jiná vínu, další pivu), jen uvádí, že je nutná míra.
- „V kuchyních panských však třeba jest vín rozličných druhů. Na příklad: na polévky, studenky a omáčky z vína béře se lehké bílé a červené víno, třeba lehké falcké nebo nekarské…“
Ještě před vydáním Svobodová oslovila několik odborníků a známých osobností, aby si knihu přečetli, jejich velice kladné recenze pak umístila na první stránky své „Kuchařské školy“. Chtěla docílit toho, že čtenáři pochopí, jak výjimečné dílo drží v ruce. Dnes se jedná o běžnou praxi, v té době byl takovýto postup přímo geniální. Recenze na knihu vycházely i v tisku, byly jich stovky a žádná nešetřila chválou, najdeme v nich formulace jako „ani sto zlatých není za tuto knihu dost“ a „blaze dívce, která ji do výbavy dostane“.
Dalším vynikajícím tahem je to, že na svou dobu Svobodová píše velice čtivě, živě, lidově a nebrání se ani humoru. Chápala, že pokud má mladá začínající kuchařka přečíst oba díly (bez mála tisíc stran), musí ji to zaujmout a bavit.
Největší přínos knihy je možné vidět ve vysvětlování toho, proč dané rady dává, tedy k čemu který úkon vede. Nechtěla, aby čtenářky vše braly jen jako samozřejmost, dogma předků a neměnné zvyky, snažila se předávat širší souvislosti.
- První díl obsahoval 528 stran a pocházel z knihtiskárny Františka Popelky z Jaroměře.
- Zakoupit první díl bylo možné za dva zlaté a šedesát krejcarů, tedy za cenu ne zrovna malou (nikoli ale přemrštěnou).
- Kniha cílila na čtenářky všech vrstev, své si našly jak chudé dívky, tak panské hospodyně, nicméně jí bylo jasné, že ty nejbohatší asi příliš neosloví.
- Původně chtěla Svobodová vydat tři díly své knihy, nakonec ale existují jen dva.
- Druhý díl vyšel roku 1897, stál dva zlaté.
- Později se vydávaly oba díly v jednom svazku, obsahoval 929 stran a prodával se za necelých pět zlatých.
- Svobodová vydala svou učebnici vlastním nákladem, a tak běžně uváděla, že nemohou-li si dívky knihu dovolit, je možné dojednat slevu.
„Kuchařská škola“ Marie B. Svobodové získala ohlas nejen mezi prostými ženami, ale i v odborných kulinářských kruzích. Svobodová se takřka přes noc stala vyhledávanou osobností, kterou si najímaly různé časopisy. Spolupracovala především s časopisem Česká hospodyně, kde odpovídala na dotazy čtenářek a tvořila své texty na pokračování. Psala nejen o vaření, radila o životě na statku, o tom, jak léčit hospodářská zvířata apod. Texty z České hospodyně přebíral i zámořský magazín Amerikán (vydávali ho v Chicagu čeští emigranti).
Život Marie B. Svobodové
Vypátrat informace o této všestranné ženě je dnes již takřka nemožné. Neznáme datum ani místo jejího narození, nevíme dokonce ani to, co znamená B. v jejím jméně. Můžeme se jen dohadovat, zda šlo o druhé křestní jméno, nebo o odkaz na její přezdívku.
Přestože se našlo přesné datum a místo jejího pohřbu, ukázalo se i toto jako zavádějící, protože ve Slatiňanech v Chrudimi, kde měla být uložena, o Marii B. Svobodové žádný záznam neexistuje. Je možné, že jméno Marie B. Svobodová byl pseudonym.
Nejvíce informací o Marii B. Svobodové se dovídáme z její kuchařky, z níž plyne, že celý svůj život byla hospodyní. Je pravděpodobné, že se vaření a hospodaření věnovala od mládí (v knize několikrát doporučuje, aby se dívky již v mladém věku věnovaly vaření a byly dobrými hospodyněmi). Zároveň je nepochybné, že měla obrovský přehled ve fyzice, chemii, biologii a zdravovědě.
Zdroje: Archive, jidloaradost.ambi, jidloaradost.ambi
