Paris-Brest
Francouzský dezert ve tvaru prstence připomíná vylepšenou verzi českého věnečku. Původní recept je připisován Louisi Durandovi, cukráři, který v roce 1910 vytvořil dezert ve tvaru kola k oslavě cyklistického závodu Paříž-Brest-Paříž. Je vyráběný z odpalovaného těsta, jehož vrchní díl se sype plátky mandlí, náplň je z krému mousseline pralinée. Kouzlo krému je ve spojení másla, cukrářského krému a stejnojmené hmoty pralinée, vyrábějící se z pražených karamelizovaných ořechů, obvykle lískových a mandlí, jenž se mixují do kašovité hmoty. Věnečky se vyrábějí v průměru deseti či dvaceti centimetrové. Dnes se spousta cukrářů snaží původní tvar i náplň obměnit, doporučujeme se držet originálu, který je svou chutí nezaměnitelný.
Crème brûlée
Tak schválně, kolik myslíte, že je třeba ingrediencí na přípravu tohoto dezertu ve formičce? Možná vás překvapí, že jen pět. Žloutky, kvalitní smetanu ke šlehání, krupicový cukr, hnědý třtinový cukr na flambování a vanilkový lusk. Nezkoušejte ho ničím nahradit, pravá vanilka zde hraje hlavní roli a její chuť se ničím nahradit nedá. Pro přípravu budete potřebovat také formičky, žáruvzdorné rukavice, flambovací pistoli a odvahu zkrotit oheň. Francouzi crème brûlée připravují v kulatých bílých miskách zvaných ramekin, vy ale můžete požít to, co máte k dispozici — ohnivzdorné formičky, hrnky nebo zapékací mističky. Pokud máte k dispozici formy větších rozměrů, upravte dobu pečení. Formičky o objemu 2 dcl potřebují kolem 25 minut, objem 5 dcl kolem čtyřiceti. Jak docílíte kýžené karamelové krusty, která chuťově výborný dezert propojuje také se sluchovým vjemem, tedy prvotním prolomením krusty čajovou lžičkou? Flambováním. Flambovací pistole vám práci značně ulehčí, nicméně vystačíte si se starší polévkovou lžicí nebo aromatizovaným alkoholem (koňak, rum, likér nebo vodka, důležité je, aby obsah alkoholu přesáhl 38 %). Pod roztaveným karamelem na vás vykoukne dokonalý vanilkový krém.
Suflé
Nadýchaný, skoro až nafoukaný, jemný, chrlící jako sopka tekutou náplň. Takové je soufflé, obestřené delikátní chutí i odhalením skrytého čokoládového tajemství. Složení je opět minimalistické, prim zde hrají našlehané bílky, které během přípravy v troubě zvětší svůj objem. Jeho historie sahá až do 17. století, kdy francouzští cukráři objevili tuto vlastnost bílků. Suflé podobné tomu dnešnímu se datuje k polovině 18. století, kdy jej francouzský kuchař Vincent La Chapelle zaznamenal ve své kuchařce. Připravit si jej můžete i doma, a není to nic těžkého. Důležité je správné vyšlehání bílků, ty by měly mít pokojovou teplotu. Použijte kovovou misku a dejte pozor, ať je nepřešleháte. Že jsou hotové poznáte jednoduchým obracením mísy vzhůru nohama. Suflé se peče v opravdu rozpálené troubě, 200 °C nebo 180 °C na horkovzduch.
Makronky
O původu makronek se vedou spory, Francouzi je vzali za své, je však pravděpodobné, že byly v 16. století přivezeny z Itálie, kde se vyráběly už od století osmého. Francouzům však nelze odepřít zásluhy na popularizaci makronek po celém světě, aby také ne, ve Francii jsou velice oblíbené. Co některé z vás jistě potěší je jejich bezlepkovost. K jejich výrobě je třeba voda, bílky, moučkový i krupicový cukr a mandlová mouka. Právě díky ní je cena makronek vyšší, než bychom si přáli. A také fakt, že upéci uvnitř nadýchanou, na povrchu křupavou a krásně tvarovanou makronku není úplně samo sebou. S naším podrobným návodem to jistě zvládnete. A jakou náplň zvolit? Je jich bezpočet, pro začátek doporučujeme čokoládovou, jahodovou a citronovou. Experimentům s barvou i náplní jsou makronky nicméně nakloněny.
Tartaletky
Fantazii a hravost si nechte také na výrobu a zdobení tartalettes, v překladu malých dortíků. Křehké těsto tvořící základ u těchto košíčků doslova volá po inovacích. Dnes můžete ochutnat nejen sladké, ale i slané náplně. Typický tvar získáte pouze speciálními formičkami, které nejdou hrnečkem zkrátka nenahradíte. V těstě nehledejte nic složitého, jedná se o klasické křehké. Do náplně dejte, co máte rádi nebo zrovna po ruce. Tartaletkám sluší k ozdobení ovoce, ořechy, čokoláda, ale také bylinky při slané variantě.
Millefeuille
Ve francouzštině znamená tisíce vrstev. Zcela tak vystihuje konzistenci tohoto dezertu. Nadýchané linecké těsto, které odděluje krém a ovoce. Vrstvením jednotlivých komponentů docílíte lahodného, křehkého a na jazyku rozplývajícího se potěšení. Vyzkoušejte naši verzi s čokoládovým krémem, která zmizí rychleji, než řeknete sladký hřích.
Éclair
Opravdové cukrářské umění můžeme pozorovat na „eclairkách“. Na přelomu 18. a 19. století je poprvé servíroval známý cukrář Marie-Antoine Carême. Komu jinému by tento král kuchařů a kuchař králu, jak se mu přezdívá, podával než zmlsané aristokracii. I dnes jde o vyhlášenou lahůdku, kterou Francouzi nosí na návštěvu jako pozornost hostiteli. Odpalované těsto se zde snoubí s čerstvou a jemnou náplní nejrůznějších příchutí. I tvary jsou rozličné, od klasického těsta vrstveného na plech pomocí pytlíku, nalezneme i tvary připomínající banánky či náplní polité podlouhlé piškoty. Pro jejich výrobu platí stejné pravidlo jako u makronek, za žádnou cenu neotvírejte v průběhu pečení troubu.
Croissant
Jak na dokonalé croissanty jsme vám už prozradili. Kynuté vrstvené těsto a máslo si získali velikou oblibu, většina Francouzů si bez nich snídani dnes už ani nedovede představit. Není divu, nadýchaná struktura vzniklá laminováním si dostane i vás. Každá země si croissanty upravuje podle svých chutí, Francouzi a Španělé je jedí samotné, v Americe se plní sladkými náplněmi, ale také šunkou, sýrem nebo špenátem. Středomoří je posype mandlemi a naplní čokoládou, v Německu zase nutellou či persipánem.