Ochutnejte anýzovku francouzského původu, která za svou slávu vděčí absintu. Oblíbený destilát s výraznou chutí a typickým zakalenám spatřil světlo světa jako náhrada za absint, který si vysloužil zákaz. Pastis můžete například v Řecku najít pod názvem ouzo.
Pastis je silný alkoholický nápoj s výraznou vůní anýzu a lékořice. Barva alkoholu se pohybuje od různých tónů žluté, přes nazlátlou až k jemně zelené. Přidáte-li do pastisu vodu, okamžitě se zabarví do odstínu mezi mlhavě šedou až tlumeně žlutou, a vy ucíte výrazný závan anýzu, který se uvolní působením ledové vody.
Francouzi pastis nazývají mlékem Provence. Pije se všude – v zapadlých vesnických hospůdkách i v luxusních barech. Na jihu Francie patří k nejoblíbenějším aperitivům, kde se podává (stejně jako jiné aperitivy) s něčím drobným k zakousnutí (amuse bouche).
- Mohou to být třeba křupavé ředkvičky, které se rozkrojí, namažou máslem a posypou mořskou solí.
- Nebo opečené plátky den starého chleba, které se potřou tapenádou z oliv a kaparů nebo pastou z ančoviček.
- Ke skleničce pastisu se také velmi dobře hodí různé salámy a uzeniny nebo další typický produkt Provence černé olivy.
Z Provence do celé Francie
- Předchůdcem pastisu byl absint (absinth nebo absinthe), zelený likér, který se destiloval z vína a pelyňku. Hořký nápoj obsahoval i přes 70 % alkoholu a věřilo se, že má halucinogenní účinky (to však nebylo prokázáno). Říká se, že pod vlivem absintu si Van Gogh uříznul ucho a Verlaine zastřelil Rimbauda.
- V roce 1915 proto francouzská vláda postavila absint mimo zákon. Zákaz výroby však přiměl jednoho z tradičních výrobců absintu, Julesa Pernoda, který vlastnil palírnu absintu poblíž Avignonu, k přemýšlení, jak zákaz obejít. Začal proto vyrábět pastis – destilát s nižším podílem alkoholu (40 až 50 %) a bez pelyňku.
- Okamžitě slavil úspěch a začali ho napodobovat další výrobci. Mezi nimi také Paul Ricard, který svůj pastis prodával s přízviskem „le vrai pastis de Marseille“ (pravý marseillský pastis).
- Kdo ale jako první přišel na nápad přimíchat do alkoholu cukr, anýz a lékořici, to nikdo neví. Některé prameny zmiňují mnichy, kteří byli experimenty s bylinami proslulí. Jisté je, že tento nápoj mistrně využívá složek, které vždy byly v Provence snadno k sehnání.
Vždy s vodou, nikdy s ledem
Pastis patří k francouzskému rodinnému stříbru, které v současnosti vyrábí mnoho výrobců. Dva nejznámější jsou již zmiňovaní Pernord a Ricard, v barech a hospůdkách najdete ale značek mnohem víc.
- Ať už si k ochutnání vyberete jakýkoliv pastis, doporučený poměr vody a alkoholu je čtyři až pět dílů vody na 1 díl pastisu.
- Pastis se míchá s ledově vychlazenou vodou, nikdy pokojové teploty. Chladná voda uvolní anýzové aroma a způsobí charakteristické mléčné zakalení nápoje.
- Pastis podávejte bez ledu – ten způsobí příliš velký teplotní šok, na hladině by se vytvořil mastný film a anýzová esence by ztratila svou vůni.
- Mimo Provence se pastis pije také jako součást různých míchaných drinků.
