Pokaždé, když přijedete do Itálie, jako by se zpomalil čas. Všechno se udělá mañana, tedy zítra a nejlepší je dolce far niente, nebo-li sladké nicnedělání. Petra, která žije už několik let v Itálii s partnerem, se s námi podělila o několik postřehů ze soužití s italskou rodinou.
Budete se muset naučit nejen jíst sladké, kdykoliv se vám zachce, ale také odpočívat, bavit se s přáteli – a to až pětkrát týdně. V letních měsících byste měli chodit domů jen spát, a to v pozdních hodinách. S večeří začínají Italové kolem desáté hodiny večerní.
- La dolce vita je životní styl, který napomáhá tělu i duši se pořádně zrelaxovat, na druhou stranu je to pořádná jízda.
Denní program labužníků
Brzké vstávání Italům nedělá moc dobře, takže se města a městečka probouzejí kolem deváté hodiny ranní. Cestou do zaměstnání si Ital dá dvě až tři espressa. Tu v kavárničce na rohou s kamarádem z tenisu, tu na jiném nároží s kolegou z bývalého zaměstnání. Zkrátka společenský život neutuchá nikdy.
- Káva musí být co nejmenší, bez cukru a zásadně bez mléka. Když si objednáte „un caffe“, barista již ví. Sice se občas objeví místní, který si zvolí k snídani cappucino nebo latté, v každém případě je tento druh kávy vhodný popíjet pouze dopoledne.
- V odpoledních hodinách je cappucino pro Italy společensky tabu. Nezdvořilé. Asi jako byste si k snídani v Česku daly stejk s gumovými medvídky.
Jako životabudič (nejen po ránu) fungují malá espressa, ty dávky koncentrované kofeinu, skvěle. Pokud mají Italové hlad, snídají něco z lokálního pečiva, ale snídaně podle statistik nepatří mezi nejoblíbenější jídla jejich dne.
Mnohem víc si vychutnají oběd. A na rozdíl od Středoevropanů platí, že si na něj striktně vyhrazují čas tak, aby nejedli za chůze nebo u počítače. Jsou přesvědčeni o tom, že jídlo je třeba si pořádně vychutnat. A to při vykonávání jiných činností není možné.
Není Itálie, jako Itálie
Pozor také na lokalitu, ve které se nacházíte. I ta se otiskne do toho, co právě jíte. Sever a jih Itálie jsou totiž rozdílnými světy, takže čím víc k jihu se budete na svých toulkách ubírat, tím delší obědy a následná siesta budou. Každé jídlo doplňuje salát ze zeleniny. Bez něj si stolování nelze představit.
- Vzpomeňte na caprese, rustikální italské zeleninové saláty, jako předkrm můžete ochutnat těstoviny, ovšem ve znatelně menší porci, než na kterou jste zvyklí v Česku.
- K hlavnímu jídlu pak může být podávána pizza, plody može opět se zeleninou, maso – zase se zeleninou.
Kvalita potravin pro přípravu pokrmů je pro Italy velice důležitá. Však také nejčastější obavou Italů při cestách do zahraničí je to, aby tam bylo co jíst. Z čehož měl obavy jeden můj dávný přítel a dokonce se neváhal pohádat o tom, že poslední poživatelná rajčata lze zakoupit ve Vídni, dále na sever už ne.
V Praze by je nejedl nikdy, protože mu v nich chybělo slunce. U něj jsem si také zvykla na to, že debaty se nevedou klidně, ale pokud máš názor, musíš jej obhajovat. Vášnivými gesty i slovy.
Oběd jen jako předkrm pro večerní hody
Italové si během oběda dávají lehčí pokrmy. Ty těžší – nejen na trávení –, ale i na přípravu, si nechávají na večer. Za lehčí pokrm považují například špagety aglio e olio.
Případně ty s mořskými plody – pata frutti de la mare nebo spaghetti alle vongole. Nebo rybu na tisíc způsobů, počínaje rizotem s lososem, přes speciality restaurací v místě, kde se právě nacházíte. Nikdy na stole nechybí dostatek zeleniny a karafa s vodou. A po obědě? Následuje riposo neboli italská obdoba španělské siesty.
Buona sera!
Podvečer ohlašuje aperitivo. Sklenka s přáteli v oblíbeném baru. Začíná se kolem osmnácté hodiny. Následně se přechází do restaurace nebo na návštěvu k některé ze spřátelených rodin. Večeře nejen v restauracích, ale také v domácnostech mají jasně daná pravidla: hodně chodů a plný stůl.
- Čím větší nepořádek na stole v průběhu večera vzniká, tím větší kopliment pro hostitelku. Neexistuje, že by talíře byly ze stolu sklízeny během hodování, to je považováno za nezdvořilé. Nečekejte ale ani, že pokrmy budou servírovány postupně, stoly se prohýbají pod tíhou všech chodů dlouho do noci.
- Ke stolování neodmyslitelně patří popíjení vína, a kdo odejde spát před půlnocí, je považován za zbabělce. A ráno nanovo. Silná káva, oběd s přáteli, večeře s rodinou. Zelenina, těstoviny, dobré víno…
Italský styl života není pro každého, je ale obecně považován za velmi zdravý. Italové průměrně jedí velmi málo červeného nebo tučného masa, nejčastěji se na jejich stolech objevuje drůbež, ryby, králík. Zelenina je neoddělitelnou součástí jejich stolování, a také nepovažují těstoviny za přílohu k jídlu, ale za předkrm. Milují sladké, ale nekonzumují přeslazené nápoje ani čokolády. Sází na perlivé či neperlivé vody a domácí dolce.
Pravidelná konzumace olivového oleje je pak zárukou dlouhého života. Možná díky ní Italové nebojují s kardiovaskulárními onemocněními tak často jako Středoevropané.
Na svůj životní styl si po staletí sáhnout nenechají, protože věří, že „Que Sera Sera“ neboli „Co se má stát, se stane“. Tak proč si odpírat radosti života pozemského, když s tím posmrtným je to takové neobjasněné.
