Párku v rohlíku nebo v hot dogu by bez ní chyběl ten správný říz. Špekáčky opečené na ohni si bez ní mnozí nedovedou představit. Může být jasně žlutá či nahnědlá, jemná, sladká i pikantní. Hořčice platí ze všestranné dochucovadlo.
Na výběr nemáme jen z plnotučné, hrubozrnné či dijonské, horčic existuje celá řada! Směle použít je můžete do salátových zálivek, dresinků, omáček i pomazánek.
Pasta z hořčice, ale také samotná semínka, si našly velice rychle zalíbení u strávníků po celém světě. Oblíbená je v Česku, na Slovensku, v Polsku, Rakousku či Francii, hojně ji používá indická nebo bangladéšská kuchyně. Najdeme ji i v kuchyních dalších asijských a afrických zemí.
- Dochucují se s ní majonézy, salátové zálivky, marinády i omáčky.
- V Belgii se z hořčice připravuje dokonce polévka, do které patří i smetana, česnek, petržel a kousky slaniny.
- Chuť dodává také holandské omáčce.
- Z jednoho kilogramu hořčičných semínek se vyrobí šest kilogramů hořčice.
Za dlouhá staletí, kdy se na polích sklízela hořčičná semínka, vznikla řada druhů a variant tohoto oblíbeného dochucovadla. Představíme vám stručně ty nejznámější.
Proč je hořčice plnotučná?
Varianta, která se u nás drží na přední příčce oblíbenosti. Má jemnou chuť, ve které vyniknou mletá semena bílé hořčice. Žlutou barvu získává barvením kurkumou, z pohledu jakosti musí plnotučná hořčice splňovat českou vyhlášku.
- Připravuje se z neodtučněných semen hořčice, proto „plnotučná“. Minumum tuku, které musí plnotučná horčice obsahovat, je pak 3,6 % a musí pocházet pouze z hořčičných semínek. Čím víc tuku obsahuje, což se dovíte na obalu, tím víc hořčičných semen bylo na její výrobu použito.
- Průměrná roční spotřeba hořčice u nás v roce 2021 se vyšplhala na 2,5 kilogramu na hlavu.
Bavorská hrubozrnná
Německá verze nasládlé temně hnědé hořčice dokonale souzní s grilovanými klobásami. Za objevitele této pochoutky je označován Mnichovan Johann Conrad Develey. Použít ji můžete, až si budete připravovat napříkad mnichovské řízky.
- V roce 1854 přidal k namletým hořčičným semenům ocet, notnou dávku cukru, koření, vodu, sůl a cibuli. Sladká, a přitom výrazná hořčice, je příjemnou obměnou naší žluté klasiky.
Dijonská hořčice
Výroba francouzské dijonské hořčice, která má výraznou štiplavou chuť, se po staletí téměř nezměnila. Původně se sice využíval mošt z mladých hroznů, dnes je častěji nahrazován již vyzrálým francouzským bílým vínem.
- Pravá dijonská hořčice by měla mít označení AOC, tedy evropskou známku Chraněného označení původu.
- V místě jejího vzniku, tedy Dijonu, bychom ji dnes ale hledali marně. Poslední továrna na sytě žlutou hořčici byla uzavřena v roce 2009, výroba se následně přesunula do přilehlých měst a vesnic. Řemeslné výrobny tak můžete navštívit i dnes.
Kremžská hořčice
Z rakouské Kremže se k nám dostala nahnědlá hořčice, ve které se mísí bílá i černá semena. Je sladší než plnotučná a obsahuje kousky nahrubo umleté černé hořčice. Použít ji můžete třeba do omáčky k pečenému marinovanému lososu nebo k přípravě vepřového stroganoff.
- Její výroba se přesunula Z Kremže do přilehlých měst v Dolních Rakousích a také do Vídně.
- Pravá kremžská hořčice se zjemňuje vínem, nikoli octem.
Anglická hořčice
Jasně žlutou barvou a hustou konzistencí se vyznačuje anglická hořčice. Její ostrá chuť je výraznější než u jiných druhů, proto se hodí do vařených omáček či k masu. Upotřebíte ji například do slavnostní skotské rybí polévky či kuřete na smetaně s pórkem.
- Nejznámějším výrobcem je Colman´s of Norwich, který zahájil výrobu v roce 1814. Vyráběly se dvě varianty – klasická hořčice v podobě pasty a prášková verze.
Americká hořčice
Američané ji přidávají do dresinku, omáček, na hot dogy, k párku či sendviči nebo hamburgeru. Americká hořčice je jemná žlutá a barví se kurkumou.
- Poprvé ji představil v roce 1904 George J. French. Americká hořčice dodnes nese jeho jméno – prodává se pod značkou French's.
Další druhy
- Mezi méně známé varianty hořčice můžeme zařadit medovou hořčici, skvěle se hodí ke kuřecímu masu či do salátových zálivek.
- Ovocná hořčice byla vytvořena ve 14. století v oblasti Lombardie. Velké kousky ovoce byly konzervovány v horkém hořčičném sirupu, a nejčastěji se servírovaly ke zvěřině. Takto se uchovávaly višně, jablka, kdoule či třešně.
- Feferonková hořčice využívá sílu chilli papriček a pořádně vás prohřeje. K ochutnání je také pivní varianta, kde je ocet nahrazen právě nápojem z chmelu.
- Kapku něčeho ostřejšího nabízejí především americké hořčice, ve kterých může být přidaná whiskey, koňak i brandy.
Historie stará 4 tisíce let
Archeologové odhalili v údolí řeky Indu vykopávky s rostlinami hořčice, už kolem roku 1850 př. n. l. civilizace tedy znala tuto plodinu.
- Prvním národem, který hořčici začal využívat jako koření, byli pravděpodobně Římané. Semínka hořčice smíchali s nekvašeným moštem z vinných hroznů, získali tak hořčičný mošt.
- První zmínky o hořčici najdeme v kuchařce z konce čtvrtého století, recept popisuje směs hořčičných semínek, kmínu, pepře, libečku, kopru, tymiánu, celeru, cibule, oregana, medu, octu, rybí omáčky a oleje.
- Ve sbírce římských receptů je zaznamenáno, že se tato směs používala jako glazura na pečeného kance.
TIP Kombinaci originální francouzské dijonské hořčice a medu si zamilujete na první ochutnání. Vyzkoušejte medovou hořčici Maille a nikdy nebudete chtít jinou. Perfektně se hodí ke grilování či jako základ marinád nebo salátových dresinků.
Zdroje informací: ZakonyProLidi, dTest, časopis Apetit
