Zažil to každý, kdo na nějaké místo či do nějaké země přijel poprvé. Bloudíte neznámými uličkami, poledne se blíží, zbytek výpravy čím dál hlasitěji pronáší poznámky o hladu, vy horečně listujete v průvodci (přesněji řečeno sjíždíte recenze na turistických portálech) a hledáte podnik, který uspokojí kručící žaludek a přitom nezruinuje rodinný rozpočet hned na začátku dovolené. Procházíte kolem vývěsních štítů, z nichž na vás hledí neznámá slova, a zkoušíte uhodnout, jaký typ pokrmu a v jaké cenové hladině zrovna tady podávají.
Malý slovníček italských restaurací
Pizzeria
Asi jediný podnik, který není třeba Čechům představovat. Italské pizzerie se od těch tuzemských příliš neliší. Pizzerie si v Itálii nehrají na drahé restaurace a nabízejí přesně to, co mají v názvu – najíte se v nich většinou levně a dobře. Pozor si je třeba dát jen na to, že mnoho podniků otvírá až večer, případně mají otevřeno přes oběd (například do 2 hodin), pak zavřou a další várku hostů obslouží až při večeři. A počítejte s tím, že Italové večeří později než my, takže v menším městečku (pokud nejste v turistickém centru) kolem šesté hodiny večerní otevřený podnik možná nenajdete.
Rosticceria
Pokud na ni narazíte, vytrhne vám trn z paty přes den. Jde o rychlé občerstvení (často tam dostanete jídlo s sebou) a může nabízet grilované maso (čtěte kuře) nebo místní speciality (na jihu třeba smažené rýžové koule – arancine).
Paninoteca
Jde o obchod s obloženými chleby (vzpomeňte na zapečené panini). Je otevřená během dne, a tak pomůže zažehnat hlad v hodinách, kdy mají hospůdky, pizzerie a restaurace zavřeno.
Trattoria
Takto se označují malé hospůdky s neformální atmosférou, které bývají často rodinnými podniky. Dostanete zde teplá jídla, obvyklé jsou lokální speciality. Trattorie otvírají většinou až na večeři a ceny v nich by měly být mírné.
Osteria
Má podobný charakter jako trattoria. Obvykle se specializuje na místní jídla, kterých sice nenabízí mnoho, ale ta, která má, by měla být ukázkou italské domácí kuchyně v té nejlepší podobě. Někdy nemá ani jídelní lístek, ale majitel vám vyjmenuje, co ten den nabízí. Občas se pod tímto názvem skrývá sofistikovanější a dražší podnik, který tak dává najevo, že se specializuje na tradiční venkovské pokrmy daného regionu. Jakmile spatříte rustikální výzdobu, víte, že vstupujete do osterie.
Tavola Calda
Název znamená doslova teplý stůl – tedy přeneseně teplá kuchyně. Zakoupit si zde můžete předpřipravená hotová jídla, která si odnesete sníst domů. Otevřeno mívá od pozdního dopoledne až do večera.
Ristorante
Seriózní podniky s psaným jídelním lístkem, kam se chodí na večeři. Očekávejte číšníka v úhledném obleku, pozornou, formálnější obsluhu a vyšší částku na účtu.
Bar, případně caffe
Podnik, kde dostanete kávu, alkoholické i nealkoholické nápoje a menší svačinu, jako je sladké i slané pečivo, a drobnosti k uzobávání. Otevřeno mívá od rána do večera, takže se zde můžete zastavit na snídani (malé černé espresso či zhýralejší cappuccino a k němu kousek sladkého pečiva) i na koktejl (aperitivo) před večeří. Je centrem společenského života v obci. Potkávají se zde přátelé a obsluha štamgasty dobře zná.
Gelateria
Sen milovníka zmrzliny. Cukrárna specializová na italské gelato, které nabízí v mnoha chuťových variacích. Zmrzlinu si můžete vzít s sebou do kornoutu či ji sníst u stolečku. Často tu dostanete i kávu, ve větších podnicích můžete potkat i dezerty, ale hlavním artiklem je vždy zmrzlina. Pokud máte s sebou malé děti, ale jste takoví herodesové (rozumějte zodpovědní rodiče, kteří regulují přísun cukru), že jim chcete sladké odepřít, obsluha jim nezřídka nabídne minikornoutek gratis.
Úvodní foto: Erik Jan Leusink, Unsplash
Ilustrační foto: Ulice – Simone Mascellari, Unsplash
Ilustrační foto: Káva – Jude Infantini, Unsplash