Naše babičky dobře věděly, proč tuhle větu stále opakují... Dobrá polévka je základ dne. Některé jsou dokonce tak syté a výživné, že skvěle obstojí i coby hlavní jídlo. Vyzkoušejte jeden z našich osvědčených receptů na polévky z celého světa!
Zlatá polévka, magická syntéza či božské vábení. Bouillabaisse má v Marseille, odkud pochází, několik přezdívek, a ještě mnohem více verzí „správného“ receptu. Dříve tuto polévku vařili rybáři z malých ryb, které uvízly v sítích, dnes se objevuje na menu michelinských restaurací v mnoha podobách.
Hrstková polévka sice nemá tak honosný název jako některé legendární zahraniční polévky, ale skvělou chutí se jim dokáže rovnat. Patří do ní hrstky různých luštěnin, které můžete obměňovat. V naší variantě najdete loupaný hrách, drobné bílé fazole, čočku a kroupy.
Historie cibulačky sahá až do starého Říma, ale nejvíce si ji oblíbili a do současné podoby upravili Francouzi. Dříve šlo o polévku chudých, protože cibule bylo hodně a snadno se pěstovala. Moderní verze této polévky vznikla v 18. století v Paříži. Cibulka se musí zkaramelizovat, vývar by měl být silný a nezbytností je dobrý zrající sýr!
Tradičně se vaří z kapusty či kadeřávku, ale vy si svou caldo verde můžete uzpůsobit. Jednoduchá polévka dokonale zasytí a je plná chuti. V Portugalsku jde o tradiční národní pochoutku, která se rozšířila do zahraničí, zejména do míst, kde se usadila početná komunita portugalských přistěhovalců, třeba v Brazílii.
Rusko si chtělo přivlastnit boršč, ale ten náleží jen a jen Ukrajině. Tradiční ruskou polévkou je okroška. Jde o studenou polévku, která vás v létě zaručeně osvěží. Patří do ní vejce, okurka a zakysaná smetana.
Jak již bylo řečeno, boršč je ukrajinská klasika. Různé obdoby receptů najdeme ale i v Polsku, Arménii, Rumunsku, Litvě a Bělorusku. Základem je silný vývar a sladkokyselou chuť mu dodává cukr a ocet. Tradičně se podává s pampuškami, koblížkami s česnekem, solí a koprem.
Hlavní ingrediencí této polské polévky je žitný zákvas. Chuťově je trochu podobná zelňačce nebo kyselu. Plnou chuť mu dodává uzený bok, přidat můžete ještě klobásu, ale není to nutné. V Polsku do polévky přidávají ještě křen, aby byla polévka pikantnější, nebo vejce.
Pasulj (v srbštině) nebo grah (v bosenštině) je hustá polévka připravovaná obvykle z velkých bílých fazolí, zvané pasulj tetovac pojmenované podle makedonského města Tetovo. Přidat do ní ale můžete jakékoliv fazole, třeba pinto. Do polévky se dává ještě uzená slanina, ale nám nejvíce chutná ve vegetariánské variantě!
Zdroje informací: tištěná verze časopisu Apetit, autorka článku
