Recepty s rebarborou
Rebarbora se často mylně označuje jako jeden z druhů ovoce, přičemž ve skutečnosti jde o zeleninu. Stává se to zejména kvůli tomu, že se využívá hlavně při pečení a je součástí sladkých dezertů či koláčů, kterým jí sváže chuť opravdu sluší. Zelené, červenozelené a červené dužinaté listové stonky dlouho nebyly v našich zeměpisných šířkách doceněny. Tradovalo se, že rebarboru jedí jen nejchudší vrstvy. Teprve v posledních letech se ukázalo, že reveň patří k nejzdravějším druhům zeleniny, jaké u nás rostou.
...
Rebarbora pochází z Asie, konkrétně z Mongolska a Číny, kde ji jako lék používali již více než před 3000 lety. Do celého světa rebarboru rozšířili Arabové. Co se týče jejího rozšiřování konkrétně v Evropě, prvními lidmi, kteří ji začali používat byli Němci. Později se dostala ik Angličanům a postupně do celé Evropy.
Rebarbora ve 100 g obsahuje 21 kalorií, 0,2 g tuků, 4,5 g sacharidů (z toho 1,1 g cukry), 1,8 g vlákniny, 0,9 g bílkovin. Má mimořádně vysokým obsahem kyseliny jablečné, citrónové a šťavelové. Dále obsahuje vitamin A, B3-niacin, B5-kyselinu pantotenovou, B9-kyselinu listovou, vitamin C a vitamin K, z minerálních látek obsahuje vápník, draslík, hořčík, mangan, sodík a železo.
Rebarbora detoxikuje střeva, pomáhá při depresích, zlepšuje krevní oběh, chrání oči i srdce, udržuje zdravou pokožku, zdravý mozek i kosti, atp. Rebarbora však není vhodná ke každodenní konzumaci! Doporučuje se jedna-dvě porce týdně, tehdy se naplno rozvinou její léčivé účinky. V případě konzumace je třeba si dát pozor na to, že se z ní konzumují jen stonky. Listy totiž obsahují jedovaté sloučeniny. Také se nedoporučuje připravovat pokrmy z rebarbory v hliníkových nádobách, protože kyselina šťavelová s těmito látkami špatně reaguje.
Čtěte také:
Celý popis
